4. kapitola

317 31 5
                                    

Otevřela jsem dveře a nemohla jsem uvěřit svým očím. Za dveřmi stál Ashley. Myslela jsem, že se mi to zdá, ale ne... nebyl to sen. „Ahoj Luce." Pozdravil mě medvědím objetím.

„Ahoj Ashi. Co tady děláš? Pojď dovnitř."

„Chybělas mi a tak jsem přiletěl za tebou."

„Taky si mi chyběl, ale pořád si myslím, že jsi blázen, letět přes půlku světa jenom kvůli mně."

„Já vím. Kluci mi to taky říkali."

„Počkej... Oni to věděli?" vykřikla jsem.

„Jo..."

Vešli jsme s Ashem do mého pokoje. Na Skypu kluci netrpělivě čekali. „Jé čau Ashi," pozdravil CC.

„Čáu, nemusíte předstírat, že jsme o tom nevěděli, už to ví."

„Kluci. Proč jste mi to neřekli?" zeptala jsem se kluků.

„Promiň, nechtěli jsme ti zkazit překvápko," Řekl Andy.

„V poho. Chtěla jsem být na vás naštvaná, ale nejde to. Na vás naštvaná prostě neumím být." Jen co jsem to dořekla, tak jsem se svalila na gauč vedle Ashe. Ten mi automaticky dal svoji ruku kolem ramen a já si opřela hlavu o jeho rameno.

„Luce? Chceš vidět můj nový přírůstek do rodiny?" zeptal se mě Jake.

„Jasně."

„Dobře za chvilku se vrátím..." odešel od obrazovky, ale asi po půl minutě se vrátil a v ruce držel malé roztomilé štěně, „Tak tohle je Ernie."

„Jéé, ten je krásný." Jo vím, odpověděla jsem jak malá holka, ale psy já prostě zbožňuju. Pak jsme si dál s klukama povídali. Když v tom mě něco napadlo: „Ashi?"

„No?"

„Jaký máš boxerky?" zeptala jsem se ho a všichni kromě Ashe jsme se začali neovladatelně smát.

„Proč se na to ptáš?" chtěl vědět, pořád byl zaskočený nad mým dotazem.

„Já jen, že Andy má trenky s Batmanem a tak mě zajímá, jaký máš ty."

„Aha noo, mám obyčejný černý... ale jak víš jaký má Andy?"

„Andy se tak trochu prořekl..."

„Aha, jenom prořekl? To na něj nesedí, beztak ti je i ukázal." Řekl trochu uraženě Ash.

„Máš pravdu, ale na tebe nemá. Ty jsi byl odjakživa můj favorit."

„Fakt?"

„Jo. To se ještě musíš ptát, není to snad jasný."

„Já chtěl mít jen jistotu, než udělám jednu věc." Řekl Ashley.

„Jakou věc?" Pomalu jsem to nestihla ani doříct, protože mě Ash políbil. Nejdřív jsem byla trochu překvapená, ale začala jsem mu polibek oplácet. Úplně mě to pohltilo. Po chvilce jsme se od sebe odtrhli. Jelikož se tohle událo před klukama, tak měl Jinxx blbý kecy.

„Hele... Nechte si to, až si nebudeme volat jo?" Jinxx se to snažil říct vážně, ale moc se mu to nedařilo, protože po chvilce vybuchl smíchy.

„Sorry Jinxxi." Řekli jsme s Ashem zároveň a začali se tomu smát.

„Asi bysme se měli přesunout do mého pokoje, protože za chvilku přijedou naši od babičky." Řekla jsem Ashovi a vzala ze stolu noťas.

„Oukey, chceš s něčím pomoct?"

„Nene, to zvládnu, ale dík za optání."

Když jsme vešli do mého pokoje, tak se Ash zastavil u jednoho z mých výkresů, které mám pověšené na zdi. Je na něm namalovaný on. „To jsi kreslila ty?" zeptal se mě.

„Jo, mám vás tímhle stylem namalovaný všechny."

Položila jsem noťas na stůl a sedla jsem si na židli, takže Ashley si musel sednout na postel. Po chvíli sezení to Ash vzdal a lehl si. S klukama jsme si pořád volali, když asi po půl hodině přijeli naši. Vlastně přišla jen mamka, protože taťka šel rovnou do práce.

---------------------------------------

Omlouvám se za zpoždění, ale poslední dobou jsem neměla čas. Učitelé se na nás snad domluvili, protože jsme psali snad 3 písemky denně. Tak snad mi to prominete a užijete si tuhle část.. :)

Never give in aneb jak jsem se stala Purdy GirlKde žijí příběhy. Začni objevovat