,,Páni, mám zase pocit, jako bych mohl soutěžit." řekne Hoseok po tom, co sebou plácne o zem a natáhne se pro vodu.
Jungkook si pomalu sedl za ním a flašku s vodou mu vzal z rukou dřív než se stihl vůbec napít. ,,Hej!" zamračil se na něj Hoseok a flašku mu opět vytrhnul zrovna když z ní pil, takže tím sice dosáhl svojí lahve, ale taky tím celého Jungkooka polil.
,,Hoseoku! Já tě zabiju!" začal na něj křičet a Taehyung, co stál za dveřmi se zasmál, takže se prozradil.
Byl na jednu stranu rád, že se to s Jungkookem zlepšuje, ale zase ho mrzelo, že není ten, co to způsobuje, že jeho nejlepší kamarád věří víc Hoseokovi než jemu...
,,Oh... Tae, ahoj." řekl Jungkook hned co si uvědomil, že s Hoseokem nejsou sami. Zase na něj sedl ten tlak, co tady nebyl když byl s Hoseokem.
,,Co tady děláš?" zeptal se Jungkook nejistě. Najednou se cítil, jakoby mu Taehyung narušoval jeho komfortní zónu. Ani si neuvědomoval, že čím blíž je Hoseokovi, tím víc se vzdaluje Taehyungovi, a taky si vzal do hlavy to, že je šťastný jen s Hoseokem, což je taky špatně.
,,Nečekáš na mě před školou, nebereš mi mobil, neodpovídáš na zprávy a nepouštíš mě k sobě domů. Toto je jediné místo, kde je možné tě zastihnout. Můžeme si promluvit?" vyvalil ze sebe Taehyung.
,,Umm... Vlastně jsme s Hoseokem ch-" začal Jungkook hledat nějakou výmluvu, protože nebyl na tento rozhovor připravený, ale Tae mu nedal příležitost.
,,Prosím." řekl, a tak se Jungkook naposledy podíval na Hoseoka, který nic nechápal. Jungkook s ním o ničem ze svého života nemluvil, a tak byl zmatený. Pak už ale odešel s Taem do šatny.
Vážně se toho rozhovoru bál, ale už jen z důvodu, že to jeho příteli může ubližovat to hodlal zvládnout.
,,Kookie? Nechceš mi něco říct?" zeptal se Taehyung s nadějí, že mu Jungkook všechno vysvětlí, ale to se nestalo. Jungkook mlčel.
,,Víš, Kookie, já... Já jsem z toho už unavený." začal to teda Tae. ,,Mám pocit, že o tebe přicházím. Vlastně nemyslím si, že je to jen pocit. Známe se odmalička, Kookie. Celý život jsme tu byli jeden pro druhého, ale teď jsi se uzavřel do sebe a kdykoliv jsem o tom chtěl mluvit jsi mě poslal pryč, a tak jsem ti dal čas a myslel si, že až budeš připravený, tak mi to řekneš, jenže ty mi nic neříkáš už několik měsíců. Nesměješ se nikdy jindy než když jsi s Hoseokem. Neber to zle já jsem rád, že jsi šťastný, ale možná jsem si maličko přál být na jeho místě a nechápu čím on je speciální, že mu říkáš věci co mně ne a to ho znáš jak dlouho? Měsíc? Promiň, ale já už nemůžu. Zítra jedu s Jiminem na další soutěž. Budu tam celý týden, tak se po mě nesháněj, ne že bys to do teď udělal." řekl prostě Tae a chtěl odejít.
Jungkooka nejednou polil hodně špatný pocit. Vinil se za to, že se teď cítí Taehyung špatně, za to, že si nevšiml, že se cítí špatně.
Zatočila se mu hlava.
Nemotorně couvl, a tak omylem narazil do zdi. Toho si samozřejmě Taehyung všiml a trochu se vyděsil.
Jungkook se nemohl na nic soustředit. Cítil se tak moc špatně. Všechny ty pocity co skrýval se na něj vrhly. Mlžilo se mu před očima. Nesnášel když byl důvodem proč někdo trpí. Hodně dlouho skrýval emoce a teď to prasklo.
,,Kookie? Co je ti?" ptal se vyděšeně starší z nich. Jungkook ale momentálně neměl čas na odpověď jelikož i dýchání ho stálo až moc sil.
Najednou se mu před očima zatmělo úplně, a ztratil vědomí.
,,Jungkooku!" vykřikl Taehyung, který se k němu rychle rozběhl, když ho viděl padat k zemi.
Toto už přišlo Hoseokovi divné, a tak se rozhodl je jít zkontrolovat.
,,Doprdele co se stalo?!" vykřikl hned co uviděl Jungkooka bezvládně ležet v Taeho náruči.
Ani nevěděl odkud se to bere, ale najednou se mu strašně sevřel hrudník skoro až tak, že nemohl dýchat. Tak moc se o Jungkooka bál.
,,J-já, j-já nevím." dostal ze sebe Taehyung. Litoval toho, že to na něj všechno tak vyvalil.
,,Jdi pryč. Já se o něj postarám." řekl rázně Hoseok. Nepotřeboval tady další hysterku. Už tak nebyl on sám vůbec klidný a toto nepomáhalo. Vůbec to nepomáhalo.
,,Kookie, vzbuď se prosím." zašeptal.
Po tom co se aspoň trochu uklidnil a Taehyung opravdu odešel se převlekl do normálního oblečení a řekl si, že pokud se do pěti minut neprobere, tak volá záchranku.
___
momo
ČTEŠ
𝘿𝙖𝙣𝙘𝙚 𝙩𝙚𝙖𝙘𝙝𝙚𝙧
FanfictionJungkook odmalička toužil po tom umět tančit, a taky to dělal. Jezdil po různách soutěžích, ale jednou s tím zničehonic sekl. Pak ho ale jeho nejlepší kamarád dotáhl na lekci tance do jednoho menšího studia, protože mu chtěl představit svého přítel...