𝘿𝙖𝙣𝙘𝙚 𝙩𝙚𝙖𝙘𝙝𝙚𝙧

Část 2

Už bylo dávno po skončení lekce a Jungkook při odpočívání bezstarostně usnul. Jenže spánek už tak bezstarostný nebyl. Vraceli se mu zlé sny, kterých se před pár měsíci už zbavil. Zase viděl toho odporného muže před očima. Bylo to jako kdyby to celé prožíval po druhé. 

,,Jungkooku." promluvil na něj starší když zpozoroval, že se mladší neklidně vrtí a něco si mumlá s celým obličejem smáčeným od slz. 

Nereagoval, takže s ním zkusil zatřepat, ale nečekal, že se mladší vzbudí, vykřikne a odskočí o něj co nejdál to šlo. ,,Běž pryč! Nedotýkej se mě!" křičel po něm dál mladší. Byl vyděšený a to vážně hodně. 

,,Jungkookie, uklidni se. Jdu dál. Nikdo jiný tady není, nikdo ti neublíží. Jsi v pořádku. Byl to jen sen." Hoseok se vážně snažil Jungkooka uklidnit, nevypadal vůbec dobře a bál se, že mu tady mladší odpadne. 

Když jeho odstup nepomáhal, tak se rozhodl vzít to do svých rukou. Pomalu se k Jungkookovi, krčícímu se v rohu místnosti, přiblížil a sedl si asi půlmetru od něj.

Takhle v klidu seděl dlouhou dobu, tak dlouho dokud neusoudil, že se to klubíčko vedle něj uklidňuje. Pak mu vzal ruku do té jeho a propletl si s ním prsty. Zase jenom seděli. Jungkook už ani nebrečel, jen se díval přes prosklenou zeď na noční Soul. 

Ani jeden z nich si neuvědomoval, jak moc tohle Jungkookovi pomáhá, jak moc po někom takovémto toužil. Nepotřeboval žádné blbé slova, jako třeba 'bude to dobré', nepotřeboval ani lítost druhého člověka, jediné co chtěl bylo vědět, že tady někdo je a není sám. 

,,Je to lepší?" zeptal se Hoseok zahleděný z "okna". Chtěl s Jungkookem navázat nějakou konverzaci, jenže jediná jeho odpověď byla "Hmm". 

,,Nechceš mi povědět co se ti zdálo?" zeptal se Hoseok znovu a pořád nepouštěl jeho ruku. ,,Nemusíš mi o tom říkat. Jen by se ti možná ulevilo." dodal. 

,,Možná jindy. Je to dost osobní a ani nevím jak se jmenuješ. Ani můj nejlepší kamarád neví co se stalo takže až budeš na vyšší úrovni než on, tak ti to řeknu cizinče." zasmál se trochu Jungkook a sám se podivil nad tím, že se opravdu zasmál. 

,,To respektuju a jsem Hoseok, přátelé mi říkají Hobi." řekl Hoseok nadšený z toho, že s ním aspoň trochu komunikuje. 

,,Dobře Hoseoku." řekl a zkoumavě se na něj zadíval. ,,Myslel jsem tím, že můžeme být přátelé." zasmál se Hoseok a taky se na Kooka podíval. ,,Jednoho kamaráda už mám a už tak je těžké mu nic neříct a chovat se normálně." povzdechl si Jungkook. 

Není to tak, že by chtěl Taehyungovi něco zatajovat nebo mu lhát, ale prostě se necítil na to mu o všem říct.

,,Tak co kdybych byl kamarád kterému všechno říkáš a nemusíš se chovat normálně?" zeptal se Hoseok znovu a zadíval se ven. Na to se Jungkook zasmál a stoupnul si. Pořád se Hoseoka nepustil. 

,,Musím jít. Měj se Hobi." řekl a upřímně se na něj usmál. Pak pustil jeho ruku a rozešel se pryč.

,,Hobi?" zopakoval si Hoseok pro sebe a nevědomky se usmál. 

___

momo