𝘿𝙖𝙣𝙘𝙚 𝙩𝙚𝙖𝙘𝙝𝙚𝙧

Část 6

Naštěstí se Jungkook vzbudil těsně před tím, než stihl Hoseok vytočit to číslo.

,,Panebože, Jungkooku, co se stalo? Je ti dobře?" zeptal se vyděšeně Hoseok. 

,,Podáš mi vodu?" zeptal se Jungkook a opatrně se zvedl z lehu do sedu. ,,Shit." zanadával si ještě, když ho při tom pohybu bodlo v hlavě.

Hoseok se okamžitě natáhl pro flašky s vodou jednu podal Jungkookovi a obsah druhé si rozlil na ruku a tu přiložil Jungkookovi na čelo, protože si všiml jeho bolestivé reakce. 

,,Chceš o tom mluvit?" zeptal se s povzdechem Hoseok, protože čekal další odmítnutí, ale tentokrát ho Jungkook překvapil. 

,,Vlastně asi ano." řekl nejistě. Bál se, že tohoto rozhodnutí bude litovat, ale už svým mlčením ublížil Taehyungovi a bál se, že by takhle přišel i o Hoseoka. 

,,Kookie, jestli si nejsi stoprocentně jistý, tak to neříkej. Neříkám, že nejsem zvědavý, ale musí to pro tebe být v pohodě. To je to nejdůležitější, jo?" I přes všechnu tu zvědavost to nechtěl uspěchat, jenže Jungkook už byl rozhodnutý.

,,Jsem si tím jistý, jen... mohl by jsi mě na chvíli chytnout za ruku? Já... uh! Neumím se vyjadřovat!" vztekl se Jungkook a ruce přemístil na své oči. Už má plné zuby té své neschopnosti mluvit.

,,V pořádku." řekl Hoseok s klidem a Jungkookovi ruce vzal do svých. Následně si sedl těsně vedle něj, ale tak aby se navzájem nedotkli, jediný jejich kontakt byly jejich ruce. Stejně jako první den, kdy se poznali, tak teď se drží za ruce, bez toho aby to cokoliv znamenalo a koukají se na právě začínající západ slunce. 

Tímto se Jungkook dokázal pořádně uklidnit a psychicky připravit na to, že mu všechno řekne.

,,Víš proč jsem skončil s tancem?" zeptal se Jungkook, protože nevěděl jak začít. Hoseok na to neodpovídal, protože věděl, že to nebyla otázka, která vyžaduje odpověď.

,,Už odmalička jsem tanec miloval, moc pro mě znamenal i můj táta ho miloval a plně mě v tom podporoval, dokonce mi i sehnal prvotřídního trenéra. Ze začátku bylo všechno úžasné, to mi bylo asi deset. Začal jsem jezdit na soutěže po celé Koreji a byl jsem v tom vážně dobrý, jenže když mi bylo patnáct, můj trenér mi řekl, že mám na víc a zapsal mě na soutěže mimo Koreu, hlavně v Japonsku a USA, samozřejmě jsem z toho byl nadšený, ještě aby ne byl jsem jen malé dítě." V tomto okamžiku se Jungkook zlomil, tuhle část zvládal dobře, jenže najednou se mu chtělo utéct, už se necítil ani trochu dobře, ale věděl, že lepší možnost už mít nebude a chtěl pokračovat, jenže Hobimu se ta změna nelíbila. Víc mu stiskl ruku a druhou mu utřel pár slz z tváře.

,,Nemusíš pokračovat." řekl a zadíval se mu do očí. 

,,Ale já chci." odpověděl Jungkook přesvědčeně. 

,,Dobře." řekl Hobi a jeho hlavu si přitáhl na svoje rameno, byl si jistý, že teď nastane ta špatná část a měl pravdu.

,,No, takže... Už cestou na moji první soutěž mimo stát, v Japonsku, jsem si začal všímat toho, že se na mě trenér zvláštně dívá, ale nějak zvlášť jsem to neřešil, jenže po soutěži p-přišel za mnou na pokoj a... a začal se chovat divně. A-a z-znásilnil mě." začal vážně hodně brečet. 

Hoseok byl vážně v šoku. čekal nějakou fakt zlou vzpomínku, ale tohle na něj bylo moc. Tak proto křičel, ať na něj nešahám... Proletělo mu hlavou, když ale zpozoroval v jakém stavu je Jungkook, okamžitě si ho přivinul k sobě do objetí a šeptal mu pěkné slova do ucha, a k tomu ho hladil ve vlasech. 

Oběma dalo zabrat než se uklidnili. Byla pravda, že Jungkookova poslední věta Hoseoka poznamenala více, něž by oba čekali. 

,,A-a nebylo t-to jen jednou. Pokaždé, když jsme n-někam jeli, kde nebyl můj otec, tak to dělal, znovu a znovu a vyhrožoval mi, že když to někomu řeknu, tak mému tátovi něco udělá, a tak jsem jen v tichosti trpěl, doufajíc, že si mě někdo všimne, jenže to se nestalo, a tak, když mi bylo sedmnáct, minulý rok, jsem se rozhodl s tancem skončit, aby mě nechal na pokoji, jenže můj táta věděl, jak moc tanec miluju, a tak chtěl přijet za mnou do Japonska, aby mě přemluvil se té soutěže zúčastnit, že bych toho litoval, jenže cestou na letiště se připojil do hromadné autonehody a jako jediný z těch lidí nepřežil." 

Celou tu dobu Jungkook hystericky brečel a divil se, že mu Hoseok vůbec rozumí.

,,T-tae si všiml už předím, že se něco děje, ale já měl zakázáno o tom mluvit a nechtěl jsem mu lhát, takže jsem se s ním přestával vídat, a tak jsem o něj teď přišel, protože kdo by se chtěl bavit s někým kdo mu pořád lže nebo radši nic neřekne, že? " brečel dál Jungkook a tiskl se k Hobimu, který nebyl schopný slova.

S tímhle žije? ptal se sám sebe. On by něčeho takového nebyl schopný, zlomilo by ho to tak, že už by se nikdy nezvedl, jenže tenhle člověk je i teď schopný se smát a normálně žít.

,,Jsi neskutečně silný člověk Kookie. A moc si vážím toho, že jsi mi to všechno řekl." zašeptal Hoseok.

,,Děkuju, za všechno... A taky... Asi bych ti vrazil, kdyby jsi řekl, že všechno bude v pohodě." zasmál se ironicky Jungkook i přes pláč. Na to se i Hoseok uchechtl a i jemu stekla slza po tváři. 

,,Jde o to, že mi moc chybí, Hobi. Jak táta, tak tanec. A nejhorší je, že už nevím jak být šťastný. Poslední týdny jediné co mě dokáže upřímně rozesmál jsi ty a já se bojím, že i o tebe přijdu." vzlykl Jungkook. 

,,Nemluv o tom Kookie, už stačilo jo? Pojďme si zatančit." řekl Hoseok a setřel si slzy z tváří, zvedl Jungkooka ze země a zapnul hudbu. 

Oba se tomu jednomu tanci tak moc oddali, že si ani jeden nevšiml dvou chlapců, kteří mezitím stáli ve dveřích. 

Jimin totiž přemluvil Taehyunga, že by si to měl s Jungkookem v klidu vyříkat ještě předtím, než je to oba zničí, a tak si nechali ujet vlak s tím, že zítra pojedou ráno a sledovali ten srdceryvný tanec. Bylo v něm tolik emocí, že to ani jeden z nich nezvládal. A Taehyungovi bylo hned jasné, že Hoseok teď už všechno ví. 

Byl to párový tanec původně pro muže a ženu, ale Hoseok ho upravil speciálně pro Jungkooka. Už byli u konce, udělali zvedačku a ve chvíli kdy Jungkooka pokládal na zem si ho přitáhl k sobě a políbil. 

Tohle nečekal nikdo z přítomných, ale Jungkook se rychle vzpamatoval a na Hoseoka se co nejvíce natiskl a polibek mu hned vrátil. 

A tak konečně našel svoje štěstí, které si opravdu po tom všem zasloužil. 

Tu noc se dali s Hoseokem dohromady a ani jeden z nich nemůže být šťastnější. Jungkook to taky dal do pořádku s Taehyungem a i když mu odmítl říct co se v jeho minulosti stalo, Taemu stačilo pouze to, že to bylo vážně špatné a už to nechce nikdy v životě vytáhnout i když by si vysvětlení zasloužil. Jsou nadále kamarády a všechno v Jungkookově životě konečně dává smysl.

___

Haha na plánované protahování tohoto příběhu jsem se vysrala a těch asi 15 kapitol jsem přeskočila, ale i tak jsem strašně spokojená s tím co z toho vyšlo a doufám, že se vám to taky líbí, protože z nějakého důvodu pro mě zrovna tenhle příběh moc znamená a tak jsem se bála ho vydat dřív...

momo