Poslední z rodu

Přátele si nekoupíš

Táta mě vzal do náruče a Yuzuri na rameno. "Nesmíš usnout jasný" řekl a já jen kývla. Dorazily jsme domu, já si sedla na židli a čekala na mámu až přinese obvazy. Táta odešel do koupelny si umýt ruce od mé krve. Máma přišla a já se zeptala jak je Yuzuri. "Je jí dobré nemusíš se bát" odpověděla když mi ovazovala stehno obvazem. Ale co se stalo tam to jsem věděla jen já a Yuzuri. "Ségra co se ti stalo a neříkej ze nic jinak..." ozvalo se z patra. Moje starostlivá sestřičky Lizzi se ozvala. "Ale napadli ji lovci" řekl táta když si umyl ruce. Lizzi se rozplakala a sebehla mě dolů obejmout no spis to vypadalo že mně škrtí. Nestačilo ze jsem umírala předtím já musím umírat i teď. Ale ten její ustarany výraz se nedal přehlédnout. Bylo jasné že se chce postarat o mně a Yuzuri. Kdo by jí to nedovolil že. Došla jsem (spíš dobelhala) za Yuzuri do pokoje takže do mého. Už byla vzhůru a koukala se z okna. "Miku!" řekla šťastně a doslova po mně skočila. Nevěděla jsem co mám říct ale byla jsem ráda že je v pořádku. "Jestli chceš můžeš tu zůstat." řekla jsem a bylo vidět že je mnohem šťastnější. Pomohla mi sejít dolů a já se to zařídila. Měli jsme oběd když někdo zaklepal. Čapla jsem Yuzuri a šla do koupelny, kvůli lovcům udělal za topením komůrku. Vlezli jsme tam a zavřeli. "Pardon ze rušíme neviděli jste tyto dvě dívky jedna je z rodu." uslyšeli jsme taky jak nás máma zakrývá. "Máte dost prace že?" řekla když odcházel. Vylezli jsme a já zaslechla že tu jsou už po 10 kvůli mně.

"Proč se to děje, proč tu jsou, proč jsem se narodila kdybych se nenarodil a bylo by to lepší." řekla jsem a hned jsem schytala facku ne od táty ani od mámy ale od Yuzuri. "A co bych jako dělala já kdybys tu nebyla, neměla bych nikoho kdo by me bránil a koho bych chtěla bránit já" řekla a popotahovala. Vehnalo mi to slzy do očí. Měla pravdu ona je ta za kterou jsem chtěla žít a bojovat. Ten den se mi vryl do paměťi.

Děkuji za comm, vote a že toto čtete pardon za překlepy
:-)