Květiny z roku 1970

Časová kapsle

Kapitola 3. Časová kapsle

 Dream a George našli i jiné způsoby komunikace. Měli ten brilantní nápad, aby Dream nechal kdesi na dvorku zakopanou časovou kapsli, tak aby ji George mohl najít. 

George nahrál svůj projekt do práce na počítač a vyšel ven s lopatou kterou si nedávno pořídil. Dream mu řekl že by kapsle měla být někde v rohu dvorku u plotu, a doufal že ji nikdo neobjevil od té doby co ji tam zakopal.

S touto vědomostí se dal George do kopání. Fyzicky nebyl nejzdatnější, ale dával vše do každého bodnutí lopaty do studené hlíny. 

Koutkem oka viděl jak ho někdo pozoruje. Muselo to vypadat opravdu divně, kopat jámu na svém dvorku. Musel vypadat jakoby kopal hrob, aby se zbavil těla. George nad tím pokrčil rameny, což vyvolalo v to, že muž odešel.

Ten muž se narychlo podíval do svého kapesního zápisníku a něco si zapsal. George se bál, že to byly poznámky o tom že je podezřelý, a že se to bude hlásit na policii. 

Už to bylo přes patnáct minut, George si povzdechl. Podíval se na hromadu hlíny na zemi a zavrtěl hlavou. Někdo musel kapsli najít před ním.

Už už chtěl díru na které tak tvrdě pracoval zahrabat, když tu náhle spatřil cosi blyštivého. Tam, pohřbený v zemi byl náznak kovu.

Georgovi se rozšířily zornice, když běžel pro lopatu. Kopal dokud nenašel kovovou nádobu ve tvaru pilulky. Byla na ní maskovací páska, na které bylo napsané slovo “George”. 

Ani se neobtěžoval tím, aby díru zahrabal, běžel zpátky domů a opláchl obal kapsle. 

Právě včas začal vyzvánět telefon. George to zvedl,”Dreame! Mám tvoji kapsli.”

Dream, se zasmál,”Výborně. No, tak ji otevři, jsem zvědavý jestli ty věci uvnitř přežili.”

Georgovi to chvíli zabralo, protože rez zatavila kapsli dohromady, ale nakonec se otevřela s takovou silou, že to George odhodilo o kousek zpátky. 

“Vše okay?” Zeptal se Dream ustaraně.

George se otřepal,”Ano, vše je v naprostém pořádku.” 

Několik věcí uvnitř kapsle byly poházené na zemi, kvůli tomu, jak byla kapsle otevřena. George popadl první věc kterou viděl. 

George přihmouřil oči,”Pow-Chew?” Snažil se číst z obalu.

“Ano!” Řekl Dream nadšeně,”Ty miluju.” 

“Co to má být?” Přičichl si, smrdělo to jako shnilé bonbóny. 

“Je to žvýkačka. Podívej se na datum vypršení platnosti.” Přikázal Dream.

Obal měl sotva viditelnou kaňku inkoustu, která představovala datum vypršení. “22. srpna 1971.” George přečetl nahlas. “Nemůžu uvěřit, že to nikdy nepřitáhlo mravence.” 

George položil staré bonbony na stůl a natáhl se po něčem jiném, co našel na zemi. Byl to kámen.

“To je křemen?” Zeptal se George.

“Jo. Je to můj nejoblíbenější, který vlastním.” Přiznal se Dream.

George ho pevně sevřel v ruce,”Tak proč mi ho dáváš?” 

---

Dream ležel na své posteli, nechal své vinylové desky hrát v pozadí a zíral na tapetu.

“Tak proč mi ho dáváš?”

Jak na to měl Dream odpovědět? Dal ho Georgovi, protože chtěl, aby jeho oblíbená osoba měla jeho oblíbenou věc, ale všechno na tom bylo tak špatně. Záleželo mu na někom, kdo ještě ani neexistuje.

Také mu záleželo na jeho nejlepším příteli Sapnapovi, ale ne tak, jak mu záleželo na Georgovi, na někom koho ani nepotkal.

“Dreame?” George zamumlal do telefonu.

“Ah-uh jo, prostě si myslím že ho v budoucnu nebudu potřebovat.” Odpověděl nepravdivě.

“Hm, dobře.” George zněl, jako by se snažil zvednout další věci ze země. 

V kapsli byli další maličkosti, jako stará audiokazeta a baseballové kartičky. Po chvíli George uviděl malý kanystr a přidržel si ho u očí. Poté ho otevřel, byla to suchá, praskající, a prošlá (dříve) limetková barva, která teď měla tmavě zelenou barvu lesa. 

“Copak jsi to otevřel?” Zeptal se Dream tiše.

“Zelenou barvu.” George do toho ponořil prst, a to co viděl, ho překvapilo. jeho prst se dostal přes ztvrdlou a popraskanou vrstvu barvy, až k dokonale zachovalé limetkové barvě, kterou si byl jistý, že byl původní odstín, 

“Jsem si jistý že to je teď hnusný, že jo?” Dream žertoval, ale George se podíval na svůj prst zakrytý barvou.

“Ne, je perfektní.” 

George dostal nápad. Vylil velkou část kanystru na svou dlaň a rozetřel barvu na celou plochu ruky svým prstem. 

“Jsi tam? Co to děláš?” Zeptal se Dream, ale George přešel k stěně jeho ložnice. 

Pohlédl na Dreamův otisk ruky a jedním pohybem položil barvou pokrytou ruku hned vedle něj. Rozdíl ve velikostech jejich rukou byl zajímavý, podél s detailem, že Dreamův otisk ruky byl starý a praskající, zatímco Georgeův byl čistý a svěží, stále jasné barvy.

George popadl telefon čistou rukou,”Jo, jsem tady.”

“Co jsi udělal?”

George zíral na teď již dva otisky rukou: "Nic." Zamumlal.

"Ach." Dream zamumlal: "No, je tam ještě jedna věc. Přilepená k vnitřní straně

tobolky. Můžeš se na to podívat, ale budu muset zavěsit."

"Proč?" zeptal se George.

"Sbohem, Georgi. Dobrou noc." Dream popřál a předtím než se George stačil požádat o vysvětlení, jejich spojení bylo přerušeno. 

George odložil telefon s povzdechem a podíval se dovnitř kapsle. Uvnitř byl kus papíru. Polaroid. 

Byl to Dream. Fotografie byla zdánlivě pořízena někým druhým. Usmíval se, se špinavě blond vlasy a vysokou postavou. Držel kočku a byl v té stejné ložnici ve které byl George právě teď.

George si myslel, že je vcelku pohledný. Byl ospalý a jeho víčka se zavřela s fotografií blízko něj.