Část 1

70 4 1
                                    

  Je zvláštní, jak moc nás může pohltit síla prachsprostě obyčejné myšlenky. Síla a bezmoc, kterou vytváří naše mysl, náš mozek, naše vědomí. V momentě, kdy jediná myšlenka ovládne celé naše bytí, že nejsme schopni rozeznat fantazii od reality a realitu od lží, jsme prohráli. Před očima neustále vidíme tu danou skutečnost, která je někdy reálná ale někdy však lživá. Tou myšlenkou jsme naprosto pohlceni; nemůžeme spát, nemůžeme se radovat, nemůžeme racionálně myslet.

  Ze všeho nejhorší je vsugerovaná myšlenka strachu. Abych vám ji trošku přiblížil a ukázal Vám, co mám na mysli; představte si následující situaci.
  Odpoledne se protrhla mračna. Proudy deště zaplavily celou ulici a Vy si pohodlně hovíte v křesle své kanceláře a sledujete, jak se všichni ti lidé a všechna pouliční zvěř snaží dostat pod jediné suché místo široko daleko a jak se všichni těsní, jen aby si nesmočili jedinou nitku na jejich novém a drahém kabátě.
  Přeháňka se přehnala ale mračna zůstala. Kapky deště se pomalu odpařují a tvoří tak hustou, tak sytou a nepropustnou mlhu. Venku začíná temný a mlžný večer. Nejvyšší čas vydat se domů. Scházíte dolů po kamenných schodech a chrání Vás lesklé, měděné zábradlí, s různými křivkami a listy, které z dálky tvoří ten nejkrásnější celek keře růží.
  Vkročíte na opuštěnou ulici a vydáte se úzkou uličkou kolem kostela. Matně, ale přeci jen na konci uličky rozeznáte obrysy třech mužských postav. Jen tam stojí a čekají. Pomalu ale jistě se Vás zmocňuje strach. Co když jsou to lupiči? Vrazi, či násilníci? Otočit se uprostřed uličky by bylo sice bezpečné, ale velice nápadné a tento krok by vyvolal zájem už tak nezaujatého okolí.
  Přeci jen zatnete zuby a přidáte do kroku. Přibližujete se, blíž a blíž, v hlavě se Vám nekonečně přehrává myšlenka na ono nebezpečí. Už jen pár metrů. Postavy, zahaleny pod tichou rouškou noci. Právě si předali nejasný předmět z ruky do ruky. Zatím si Vás nevšímají. Už už procházíte kolem nich, tak rychle, div jste se nesrazili. Ocitnuli jste se na prázdné ulici, před Vámi zastavuje auto. Ty tři osoby Vás obejdou a nastoupí do auta. Dále si Vás nevšímají.
V tomto je síla vsugerované myšlenky strachu.

  Myšlenka přesvědčení. Každý  z nás jistě tuto myšlenku již zažil. Ať už z mysli vlastní, či z mysli hlupáka, který by byl pro tu svou myšlenku ochoten zničit svou pověst, svou čest či dokonce svůj život. Většinou se jedná o mylnou, lživou myšlenku, jejiž myslitel tuto mylnost nevidí a pevně věří ve svou pravdu.
  Takový člověk Vás donekonečna bude přesvědčovat, že Slunce obíhá kolem Země, že Země je placatá, že za všechno chudákovo neštěstí můžou ostatní a že všechno, co se třpytí, je zlato.
  Je neradno si s ním zahrávat. Bude Vás  osočovat a dusit, protože jeho pravda je ta jediná. Jeho pravda je ta jediná na světě!
  Nejlepší obranou, v této situaci, je trpělivost. Vyslechnout si jeho názor, jeho pravdu. Nejlépe mu na všechno přikyvovat, abyste ukojili jeho chorobnou touhu po uznání. Jak kdysi řekl klasik: ‚‚Jestliže se člověk hádá s blbcem déle, jak půl minuty, hádají se dva blbci.''


Síla myšlenkyKde žijí příběhy. Začni objevovat