Síla myšlenky

Část 4

  Nebudu Vám nic nalhávat. Ten den jsem již neusnul, nešlo to. Odpoledne jsem zavolal šéfovi, že budu potřebovat dovolenou. Dovolenou jsem dostal a potom mám tři dny svého volna, takže se musím dát dokupy. Bohužel má mysl je silnější, stále mi předhazuje ten strašný obraz. Stále je vidím kolem sebe, když se podívam do zrcadla, v rohu místnosti vidím dvě rudé oči. Když se podívám z okna, na protějším stromě vidím dvě krvavé oči, bez těla. Když si chci dát něco k jídlu, v ledničce jsou zase dvě rubínové oči. Vidím je všude, stává se ze mě blázen.
  Ten den jsem se ještě opil do němoty. Konečně jsem usnul. Jindy, když se takhle opiju, tak se mi většinou nic nezdá, nebo si to nepamatuju. Teď se mi ale zdál zřetelný sen. Sen ve kterém jsem prožíval tu ranní událost, stále dokola. Kochal jsem se parkem, překročil koleje, procházel pochmurnou uličkou a podíval se na ten starý dub se starým havranem. A ani ve snu jsem z těch očí nemohl spustit zrak. A stále dokola, park, koleje, ulička, dub, havran. Celou noc.
  Konečně jsem se z této noční můry probudil. Avšak včerejší prohýřený večer se na mně podepsal. Hlava mi třeštila, jakoby jsem s ní mlátil o zeď, žaludek, jsem měl tak nechutně prázdný a obrácený. V ústech jsem ještě cítil pachuť včerejšího vína, jak bylo kyselé. Stačil jeden prudký pohyb, když jsem vstával z postele a můj žaludek se ozval. Rychle jsem vyběhl do kuchyně a vyzvracel se do umyvadla. Viděl jsem všechno to víno, smíchané s mým obsahem žaludku. Zavřel jsem oči a nechal jsem tomu volný průběh. Když jsem je však otevřel, tak jsem mezi vínem viděl i to co jsem vidět nechtěl. Zase tam byly. Začal jsem řvát, nadávat, ve zlosti jsem popadl nůž a bodal jsem do umyvadla plného zvratek. Už jsem se neudržel, řval jsem, proklínal jsem všechny a chtěl jsem aby vše skončilo. Rozbrečel jsem se a s nožem v ruce jsem si sedl na zem. Po několika minutách jsem se zvedl a podíval se do umyvadla. Bylo prázdné, všechno odteklo.
  Podobné události se děly několik týdnů, nebyl jsem schopen ničeho, v práci jsem se už neukázal, stále jsem na ně myslel a stále jsem je viděl kolem sebe.