Forbidden temptation (cz)

Chapter 8✔️

                            ~Konečně hotel~

    Schůze nakonec zabrala asi hodinu a půl. Poté, co jsem se s Williamem vrátila ke stolu, všichni už byli zabraní do práce. William si vyměnil místo s Maxem, a tak seděl naproti mně.

Nakonec se rozhodlo, že bychom si mohli dát i nějaké jídlo. Jenže já, která měla docela dost vydatnou snídani, jsem si hodlala objednat jen nějaký salát. Když k nám přišel číšník už se ptal. „Cosa posso offrirti?" V překladu to znamená 'co Vám mohu nabídnout'. Ale přes to mě zarazilo, že nemluví anglicky. Jelikož jsme ze zahraničí. Teda nic proti, ale chápeme se. „Chceš to přeložit?" Zeptal se mě William. Ušklíbla jsem se. „Per favore, una volta l'insalata di pollo, e un'altra acqua." Dořekla jsem větu, která znamenala. 'Prosím jeden salát a ještě vodu.' Myslím, že teď na mě všichni koukali jako na zjevení. Jen jsem se usmála. „Sicuramente una signorina." 'Určitě mladá dámo' „Grazie"

Číšník nám vše donesl. A začalo se jíst.
V tom se Ten starší zeptal. „Slečno? Mohu se zeptat? Kolik Vám vlastně je?" „22. Proč se ptáte?" Zajímala jsem se. „To jen tak. Normálně bych Vás tipl na 19." Tlumeně jsem se na něj usmála. „Děkuji. Ale to mi bylo ještě před třemi lety."
„Když už jsme u toho 'poznávání' jaké školy jste studovala?" Vážně? Vážně se ptá na školy? „Základní školu mám jazykovou, střední ekonomickou a vysokou také ekonomickou. Proč se ptáte?" „Nemohu?" Usmál se na mě. Není to, jako když se usměje William. Ale tak, William je mladší...„Ale ano. Můžete, ale pokud bych nechtěla, nemusím Vám odpovídat." Sendrson byl celou tu dobu zticha.
„Jinak si myslím, že toho víte až moc. Takže doufám, že je to vše." Prohlásila jsem. Tentokrát se ozval William. „Přesně tak Marco. Myslím, že ji až moc vyzpovídáš. Nech ji taky být." Usmál se na mě. Takže Marco.
Ha, další záhada vyřešena. Max se na mně usmál. Opětovala jsem mu ho.
Přišlo mi že Williamovi  se moc nelíbilo, jak se na mě Max usmál, jelikož na Maxe hodil vražedný pohled. Nechápala jsem o co mu jde. Nechodíme spolu ani nic jiného. Tak o co mu jde.?
Vůbec se neznáme...

Číšník akorát přišel s tím, zda si ještě něco budeme přát. Slova jsem se ujala já. „Non so come siano i signori qui, ma pagherò." 'Nevím jak pánové, ale já už zaplatím.
„Vážně už chcete odejít?" Zeptal se Max. Jen jsem kývla na znak ano. „Ano. Mám ještě nějaké plány, které nehodlám rušit." A usmála jsem se. „Jaké plány?" Zeptal se Sendrson. „Pane, do toho Vám s prominutím nic není. Jste stále jen můj šef."
Číšník mezitím už přišel. Když jsem vyndavala kreditku z peněženky, William mě zastavil. „Ne, tohle platím já." „Nenene. Já si za sebe svoje věci platím." „Tak teď platit nebudeš." Hned jak to dořekl přiložil kartu k terminálu. Udělala jsem poraženecký výraz. „Skutečně jste nemusel. - Ale děkuji." On se jen ušklíbl. „To nestojí za řeč." Po této větě jsem se zvedla. „Vám tedy ještě jednou děkuji za zaplacení. A my se uvidíme...?"
„Oh, ovšem, ještě Vám dám vědět. Máte jak se dostat do hotelu?." „Cestu si pamatuji. Ráda se projdu. Všem přeji krásný den." Falešně jsem se na všechny v místnosti usmála.

Přišla jsem do hotelu a mé kroky směrovaly ke Clarise do pokoje. Přemýšlela jsem, jestli tam vůbec bude, ale doufala jsem v to. Vím, říkala, že bude u bazénu, ale nemyslím si, že tam skutečně bude.

Zaklepala jsem na dveře a čekala. Možná po necelých deseti sekundách mi Clar otevřela. „Bože. Konečně jsi tady. Tu byla taková nudaaa." Zasmála jsem se. „Jo, tak to patříš do mojí party holka. Schůze taky byla nudná." Předvedla jsem unuděný výraz. „Jo? Jak to probíhalo?" Opravdu jsem se nechtěla zabývat tím co se stalo v restauraci. „Promiň mi to, ale nemám náladu se o tom bavit." Zasmála se. „Jo v klidu. To nevadí. Nechceš jít spíš do bazénu nebo tak něco?" Věděla jsem, že tam ještě nebyla. Ihned mi vykouzlila na tváři úsměv. S radostí jsem kývla na souhlas. A běžela se do pokoje převléct.

Osmá kapitola je na světě.❤️ doufám, že se líbí.
Krásný večer všem❤️😂

Korekce:✔️