unavailable // vadak

1,

,,Už bych měla jít domů" řekla jsem své nejlepší kamarádce. Kamarádka se na mě podívala a odpověděla ,, Klidně běž , ale dávej na sebe pozor cestou domů. Ano?" Kývla jsem.
Při odchodu jsem si všimla oční kontakt od neznámého kluka. Jen jsem se na něho podivně podívala nazpátek a popadla do ruky svojí bundu. Otevřela jsem dveře od bytu a odešla po schodech ven.

Cestou domů jsem si nasadila do uší sluchátka a pomalým krokem jsem došla až ke svému bytu.

Místo toho , abych vlezla do sprchy jsem se jen převlékla do jiného trika a uložila se do postele. Ještě jsem chvíli projížděla instagram a narazila na fotky z párty na , které jsem dnes byla. Na jedné fotce jsem si všimla toho divného kluka co na mě , tak hladově zíral. Chvíli jsem se na něho koukala , ale vůbec jsem si nemohla vybavit kdo to je. Vypla jsem telefon a položila ho na stoleček vedle postele a ulehla do hlubokého spánku.

'random melodie budíku'

,,Ahh". Protáhla jsem se a promnula jsem si oči. ,,Proč já do té práce chodím?" snažila jsem si na svojí otázku odpovědět. ,, Můžu si založit OnlyFans a pracovat z domova" vzdychla jsem a vylezla jsem kompletně z postele . Upravila jsem si postel a mířila jsem si to do kuchyně. Udělala jsem si čaj a k tomu malý lívanečky s javorovým sirupem. Samozřejmě nemohla chybět fotka do galerie mé dokonalé snídaně.
Po jídle jsem se šla umýt , nalíčit a obléct . Vzala jsem si obyčejné bílé tričko a modré džíny. Za účes jsem vybrala drdol protože je to v mé práci nejpohodlnější.

Po cestě jsem si ještě skočila pro oběd do místní restaurace. ,,Dobrý den" s úsměvem jsem pozdravila číšníka co už mi nesl můj navolený oběd ze včerejška. ,,Viky?"řekl mé jméno přitom co jsem mu podávala peníze. ,,Ano?"podívala jsem se mu upřeně do očí a čekala co z něho vypadne. ,,Nemáš dneska po práci čas? Chtěl bych te někam vzít" řekl.
Už od prvního slova jsem věděla , že ho odmítnu. Nejsem typ člověka/holky co chodí na rande a tráví s nějakou osobou hodně času. ,,Dneska ne. Nemám dneska po práci čas. Musím si ještě něco vyřídit"řekla jsem. Smutně se na mě podíval a já bez omluvy odešla.

,,Dobrý den paní Horová"pozdravila jsem šefovou a šla si obléknout zástěru.

Pracuju v jedné malé kavárně na hlavní třídě v Kladně.
Je to útulné místo.

Několik hodin jsem obsluhovala zákazníky. Vařila kafe , odnášela ho a připravovala do vitríny nové zákusky. Když v tom pár minut před zavírací dobou kdy jsem už jen uklízela židle přišel do kavárny chlapec. ,,Dobrý den, co to bude? Už budeme za chvíli zavírat , ale vás ještě zvládnu" řekla jsem a vztyčela hlavu na něho. V tu chvíli ve mně zamrazilo. ,,Dobrý den , dal bych si malé cappuccino" řekl a podíval se mi do očí. Ten oční kontakt trval , tak dvě sekundy. Poděkoval a šel si sednout před kavárnu. Abych vás dala do obrazu , tak ano je to ten kluk co se na mě hrozivě ten večer díval. Opírala jsem se o linku a čekala jsem než kávovar zacinká, že má hotovo. Po pár minutách stroj zacinkal a já si pro svoje bezpečí strčila pepřový sprej do zástěry.

Co kdyby náhodou?

,,Tady to je. Mohl by jste prosím zaplatit teď? Chci už zavřít kasu a jít domů až dopijete"podala jsem mu malé cappuccino. ,, Samozřejmě" řekl. Odešla jsem zpátky dovnitř.

Až jsem vše uklidila , tak poslední věc co mi zbývala je zavřít kasu a jít domů. Vydala jsem se tedy před kavárnu. Chlapec nikde nebyl , ale všimla jsem si drobných na stole. ,,Ha jak chytré. Příště ty peníze můžeš pohodit jen tak na zem!" odcekla jsem a sebrala peníze ze stolu.
Zamkla jsem kavárnu a odešla domu.

-
čauko! rozhodla jsem se zkusit napsat něco nového a zkusit se zas této aplikaci věnovat. tak sem hodím první kapitolu. třeba vás to zaujme :)