Byl další den ..tentokrát mě sluníčko hřálo do obličeje ..jenže já přesto toužila zemřít. Neměla jsem tu opravdu nikoho..nikoho komu bych se mohla svěřit..komu bych důvěřovala..někoho pro koho bych žila..Šla jsem pomalu do té ohavné práce a neustále mi vrtalo hlavou proč zrovna Hildegarda přijela jsem, vždyť musela tušit na jakém odporném místě její otec pracuje. Trochu jsem se obávala toho že o mě řekne otci, mělo by to potom hrozné následky.. Doufala jsem že jí už nespatřím. S každou hodinou mi víc a víc hlava nepřemýšlela..byla jsem už jako všichni tady otupělá prahem po smrti a po nekonečné svobodě kterou asi nikdy v životě nezažiju.. Blížil se konec pracovní směny a já šla na latríny ( záchody ) když v tom ..Chytl mě za ruku a někam mě odvekl..zase to nechutný prase co si na mě užívá své choutky. Už se nebojím co semnou udělá je mi to ukradené, já chci za mámou a bráškou..Najednou semnou zatřesl .. a zařval ať se proberu.. moc sem ho nevnímala. Říkal něco o tom že zítra bude další velká SELEKCE..Mám za ním přijít zase za budovu latrín..schová mě ..po chvíli přemýšlení jsem mu řekla " Proč tohle děláte !? Nikdo se Vás neprosil o záchranu ..máte mě jen na uspokojení svých potřeb potom mě stejnak zastřelíte, Střelte mě teď!! Hned !" ..Vytřeštil oči..díval se na mě svýma modrýma očima..asi jsem ho zaskočila že netoužím zrovna po životě. "Já ti život nechci vzít..i když ti v žilách proudí krev sviňí..Seš velmi krásná ..jestli chceš žít budeš poslouchat na slovo,nebudeš v ničem proti..takže tu zítra budeš hned ráno, nebo zařídím něco co se ti nebude líbit" ..On je tak ..ahh..Večer v baráku jsem přemýšlela o tom co mi řekl..zvažovala jsem proč tam jít a proč ne ..vždyť mě stejnak zas zneužije ..Ale matka by jsi určitě přála abych tuhle hroznou dobu přežila..Ráno jsem tam opravdu šla..po chvilce čekání jsem ho spatříla.. Nevím jak se jmenoval ale byl tu..jen v košili v kalhotách a v holínkách..mávl rukou ať ho následuju..šli jsme asi 6minut od latrín..Zašli jsme do nějaké velké budovy ..naštestí tu nikdo nebyl..myslím, že sme se nacházeli v kasárnách. "Nikod tě nebude hledat, zařídil sem ti míto jako moje osobní sekretářka" ..Cože to nemyslí vážně ..hlavou se mi honilo tolik nejrůznějších scén..já tu nechci být..hlavně ne s tim prasákem. Vzal mě do mého pokoje ..byla to malá komurka kde byla konečně postel s matrací. Za tohle jsem mu byla vděčná ale vě mě se kladl furt stejný odpor. Hodil mi nějaké šaty "Obleč si to a za 10min. tě čekám nahoře , ZLATO" Zlato ?!! to nemyslí vážně..ale co mám dělat ..nic jiného mi nezbývá než ho poslouchat..mám velké plány a na to potřebuju žít a být silná. Šla jsem ted po schodech nahoru..do jeho velkého pokoje. Esesman tam byl jen v kalhotech ..bylo mi jasné co bude následovat. Blížil se ke mě..vzal mě za ruku a posadil se semnou na postel a zeptal se mě jak se jmenuju kolik mi je a jestli tu mám ještě nějaké příbuzné.. " Je mi 15 a jmenuji se Eliana..nemám všechny si je zabil ty prase " pousmál se a řekl něco v tom smyslu že sem drzá špína ..a že jsi to zabití všichni zasloužili.. Bála jsem se co příjdě..Zeptala jsem se ho na jméno..tedy jak ho mam oslovovat řekl " říkej mi Pane Rotte ..celé jméno je Paul Rott"..vstal a pomalu kráčel směrem k otevřenému oknu...
ČTEŠ
židovka jménem Eliana.
Historical FictionPříběh o životě mladé židovky která sama čelí peklu jmenem Holocaust.