židovka jménem Eliana.

V roce 1925 jsem se narodila v podstatě velkém  městě  v českoslovencku ,moje maminka mi dala jméno Eliana ,typické židovské jméno,pocházela sem totiž s velmi malé židovské rodiny co žila ve skromném bytu na okraji Prahy,maminka dělala švadlenu a tatinka sem neznala ..udajně od nás kdýž sem byla ještě málinká odešel.Ale dost o tátovi.Každý den sem naladila nahlas rádio a poslouchala dění ve světě..Hitler napadl Poslko a tím začalo tyranství skoro celé Evropy. Mohli sme jen doufat že k nám nedorazí..byl totiž známí svím výrokem "Žid není člověk a potřebuje jednoznačně odtranit" ..z tohohle jsem vždycky měla husí kuži ,jak může něco takového říci..vždyť nic špatného židé nedělají.Bohužel za pár měsícu čekání mi bylo  14 let,měla jsem trochu větší rozum a jelikož se mi narodil malý bratříček Alon musela sem získat i dospěláckou zodpovědnost..Každý den matka odcházela z práce  a já ho hlídala než přišla,neměli sme moc penež a tak se matka vracela vždy v noci..Hned ráno nás matka probudila jemným hlasem jako vždy ,ale něco na něm tentokrát bylo divné..otevřela sem oči a uviděla malé ,třpitivé slzy na matčině krásnem ,jemném  bilém obličeji.Hned sem vstala z postele ,objala maminku -"Mami ,co se děje ?" maminka řekla že německé jednotky vtrhli na území ČESKOSLOVENCKA a že Hitler udělal "protektorat čech i moravy" ..vyděsila sem se protože všichni žídé moc dobře věděli ,že brzy bude zaveden Norimberský zákoník proti židum..(danné hodiny pro nakupování,zabavování majetku,zákazy navštěv kin a divadel,a to nejhorší Davidova hvězda) ..nic víc sem si nepřála abych se z tohohle všeho vzbudila a bylo už po všem.Druhý den ráno sem šla do krámu a všude byli cizí vojáci kteří se jen smáli nebohému strýci Izakovi ,který prosil aby ho pustili..nestalo se tak ..jeden voják ho chytil za bradu a dal mu takovou ránu do obličeje že krev která vytříštila tak rychle se valila po celém jeho kabátě..vojáků bylo pět a ten největší z nich začal hlasitě řvát "Wach auf jüdische, oder ich werde dich erschießen"-vstávej ty židovský prase,nebo tě střelím..!  další rána přímo do břicha ..Izák chrlil další a další krev..nakonec přijel dustojník a řekl německy "ttöten Sie jetz"-zabít! hned!! jeden mladší voják se usmál vzal ho za vlasy a jemně mu sjel dýkou po hrdle..byl to strašný pohled..krev mu stékala po krku až k noham..a ty ohavní němečtí prasata se tomu jen chechtali a hodili ho na zem a odjeli někam pryč .Tohle si Izák nezasloužil..byl to hodný starší žid,mohlo mu být okolo 45 let,znala sem ho jen díky tomu že nám občas donesl chleba..rychle sem běžela do krámu koupila litr mléka když v tom mě zastavil mladý voják se zeleným kabátek a nějakýma odznakama na něm, v tu chvíli se mi tajil dech..zašeptal mi do ucha koktavou češtinou " ty stejnak chcípneš v plynu" ..o tom všem sem doposud nevěděla,možná moje matka ano ale tohle sem slyšela poprvé ..tajila sem dech a s brekem utíkala za mámou domů.."mami!!? prosím já nechci do plynu" řvala sem přes celý byt ..maminka mě vzala do náručí a objímala mě tak dlouho než sem přestala brečet-" co se stalo?" zeptala se mě nevěřícně..celý príběh i o Izákovi sem ji převyprávěla ..a maminka mě furt utěšovala..asi o všem věděla ,protože večer při večeri (měla jsem chléb s máslem) začala povídat "Elinko,si už velká a tak ti to řeknu,Hitler nenávidí Židy,myslí si že špiní tento svět a proto je bude posílat někam na práci ..pojedem asi také,prosím přestaň panikařit.Zůstaneme spolu,hlavně už nebreč uvidíš zapomeneš na to a ono to časem přejde,jestli tato válká skončí pojedeme se podívat za tatinkem do Holandska" usmala se a ja podivně vykulila očka.."za tatou?" matka mě poslala spát,jenže ja nemohla usnout furt se mi to celé přehrávalo v hlavě..srašně sem se bála..ale usla sem. Asi za týden sme v sobotu ráno chystali ven na procházku když v tom "vy prasata hybaj nebo vás zabijem rovnou tady!" podívala sem se z okna a zděšeně sem uviděla jak esesmani (němečtí vojaci) nahaněji židy do nakladáků..matka pohotově zamkla a zatarasila dveře poličkou z knihami..za pár hodin se ozvalo bušení na dvěře,výstřeli a řev ..běžte se schovat za postel! ..vzala sem brášku a společně sme se schovali..brečel a proto sem nedávala pozor co se děje u dvěří..v chvíli sem uslyšela další rány a matka otevřela pomalu dveře..Nějaký dustojník na ní začal řvát a dávat jí facku za fackou..ja nic nemohla dělat jen sem tiše koukala celému tomu masakru..matka po chvíli upadla na zem a jen dýchala a upírala oči na mě..Esesman ihned věděl že tu není sama,vojáci začali kopat do každe peřiny ..potom odsunuli postel..z očí do očí sem koukala neučesanému,špinavému vojakovi ten se jen usmál a vytahl nas..dál si nic nepamatuju asi mě uhodili protože sem na hlavě měla krvavou skvrnu..byli sme před nadražím kde si v Praze..hledala sem matku ale nenašla..začala sem s bráškou brečet a panikařit jak to mám ve zvyku ..za mnou stála stařenka a něco mi říkala "neřvi nebo tě zastřelí" aspon tak to znělo..myslela sem že čekáme na nějaký vlak ale nakonec přijeli vagony v kterých se vozí dobytel.Otevřeli se dveře vagonu a tam byli pouhé dva kýble ..jeden s vodou a jeden prázdný..potom nás začali mlátit pistolema a hnát dovnítř..po asi 10minutách se dveře zavřeli..mačkali sme se na sebe jako sardinky ..bylo nás v jednom vagoně tak 100 až 150 ..asi sem cestou usla protože mě vzbudilo slabé chraptění "Eliano,seš tu ?Alone?děti moje" máma! konečně sme se našli ..byla v zuboženém stavu..jeli sme asi 6dní a nikdo z nás neměl dostatek vody..jen lok ..maminka byla bledá,všude měla modřiny a zaschlou krev..bála sem se o ni ale co sem mohla nadělat..chci říct že tohle je první část toho co chci napsat,zajímám se o holocaust a podobné věci a napadlo mě napsat něco v tomto stylu,omlouvám se za surovost slov ale pravdu nelze popřít:) děkuji doufám že bude bavit