židovka jménem Eliana.

Láska v pekle ..jak nemožné

"Seš v pořádku?" ..zeptal se mě mladík který mě asi zaslech plakat..řekla jsem že jo..zvedl mě a začal se mě vyptávat co se mi přihodilo že mám zakrvacený nos. Je jasný že jsem mu to prostě nemohla říct jelikož by mě Paul střelil. Řekla jsem že jsem zakopla a skutálela se ze schodů. Myslím že tomu nevěřil. Půjčill mi svoji košili i s číslem. Hned sem poznala že to je zapisovač. Byl to moc pohledný a vysoký bloňdák. Odvedl mě ke mě a řekl že se tu zítra staví, že chce vědět pravdu. "A jak se vlastně jmenuješ "- zeptal se mě.."Eliana"..pípla jsem. "Jak nádherné jméno,tak zítra Eliano"..usmál se a odešel. Vím že to je potěšilé ale červenala jsem se..a těšila jsem se jak se konečně někomu vyzpovídám, i když je to velmi nebezpečné..ale já to už někomu potřebuju říct sem tu sama už několik měsíců. Uvidímě. Odpoledne mě k sobě do kanceláře zavolal Paul..chtěl pomoct s nějakými výpočty do papírů pro říši. Ach bože...počet z plynovaných z transportů za 2 měsíce ..lekla jsem se. Tolik lidí že umřelo ? Za chvíli nebudou koho zabíjet..všichni umřeme. V tu chvíli jsem začala nenávidět to, že jsem židovka..kdybych nebyla tak bych teď určitě byla někde s kamarády a probírala válku..NE ! STOP .. Takhle přece nemůžu přemýšlet..sem tím kým jsem..a nemůžu se za to nenávidět, nemůžu nenávidět svoji rasu. Jsem přece jedna z nich, ježiši co mě to napadlo..už sem natolik omámená smrtí a nenávistí že říkám totální nesmysly. Dodělala jsem práci a ten prasák mě vzal za ruku a zeptal se mě jestli se mi to ráno líbilo .."Ne nelíbilo seš stvůra radši bych umřela než tu být s tebou ! " Dal mi takovou ránu že jsem spadla okamžitě na zem a nic jsem nevnímala..po chvíli sem byla zpátky v tomhle hnusnym pekle  a on řval něco jako jestli se mi to nelíbí tak mě odtáhne a zastřelí..nebo nechá roztrhat psy. Odešla jsem opět pomlácená a psychicky zničená z toho všeho, že jsem chtěla nejradši na vše zapomenout a vzbudit se jako 4letá malá holka co neví  o hromadném zabíjení ani ťuk..Ráno mě vzbudilo klepání a ve mě se budila naděje, že by to byl přece ten krásný kluk ze včerešího rána. A přece jen to byl. Posadili jsme se na  mojí postel a on začal vyprávět ten svůj příběh " Jmenuji se Ben a jsem z Polska, je mi 19 ..byl jsem s celou rodinou ve varšavském ghettu a po povstání nás odvezli jsem ..ještě žije moje sestra An (En), pracuje jako zdravodní sestra tady v nemocnci..jinak sem o všechny z rodiny přišel. a co ty ..co si včera vyváděla ..ale prosím pravdu Eliano " no myslím že mu asi nebudu lhát, máme toho hodně společného.. " Mě je 15 ..skoro 16 let..přijela jsem sem s maminkou a mladším bráškou Alonem..Alon byl ještě moc malý a tak ho dozorce střelil přímo před námi..Máma se z toho zhroutila. Jí a mě odvedli hned potom do plynu jenže mě zachránil jeden z dozorců..a maminku zabili v plynu.. Teď tu sloužím k uspokojení dorozce Rotta, to on mě tehdy zachránil..a včera ráno mě nechutně znásilnil..dělá to skoro pořád ..a já mu nemůžu odporovat jinak by mě zabil." ..byla jsem z toho vyprávění tak smutná že mi vyhrkly slzy ..Ben vytáhl z kapsy kapesník a utíral mi je. "El, neboj se..sem rád že jsem tě poznal .teď tohle peklo spolu zvládnem a přežijem.." je možné abych se v tomhle pekle zamilovala..?