Zackův pohled
Chodil jsem po domě a hledal Johna a nemohl jsem ho najít.
Furt za mnou lezla jedna blonďatá holka která vypadala upřímně jako kurva.
Když se mi jí podařilo setřást tak jsem zahlédl i Johna a šel za ním.
,,Baf!!!!" zařval jsem na něj a on vypadal že bude potřebovat nový kalhoty.
Chytl jsem záchvat smíchu a on na mě chvíli zaraženě koukal a pak mě nazval debilem.
Jenže pak se začal chovat dost divně.
Vypadalo to jako by se měl každou chvíli skácet k zemi.
,,Johne!!!!" zařval sem na něj a on se koukal na mě toužebným pohledem.
Ne chyba.
Koukal se za mě.
Otočil jsem se a tam stál Clark.
V tu chvíli jsem byl fakt hodně naštvanej.
Nechápu co John může na tom debilovi Clarkovi asi tak vidět.
Vždyť vypadá jakoby měl nulový IQ a neuměl ani abecedu.
Jako jo vzhledově nevypadá zas až tak úplně špatně, ale furt není tak hezkej jak já.
Jestli si myslíte že mám až moc velké ego tak to není pravda.
Jen sem prostě upřímnej.
Za to už já nemůžu.
Koukal jsem se z Johna na Clarka,ale oni dělali jako bych vůbec neexistoval.
Koukali si navzájem do očí a nejspíš v nich chtěli vyčíst myšlenky toho druhého.
Mám pocit jakoby moje existence momentálně nikoho nezajímala.
A asi že taky ani ne.
Jenže já nechci nechat Clarka jen tak vyhrát to prostě nejde.
,,Jestli máš problém a chceš s ním pomoct stačí říct" zašeptal jsem směrem k Johnovi který na mě zůstal civět.
,,Já mu s tím dokážu pomoct sám" ozval se Clark přehodil si Johna přes rameno a odešel.
Já jen zůstal zírat na Clarkovo záda který se postupně vzdalovali.
Měl sem chuť něco říct, ale neřekl jsem to.
Proč?
