Barman a učitelka

Překvapení

Mery se ráno vzbudila kolem půl 9. David ležel na ní, ležel na břiše a měl přes ní ruku, takže se Mery nemohla skoro pohnout. Začala ho hladit ve vlasech a po tváři. Byla šťastná, že Davida má a že se jí věnuje, že jí miluje a dělá pro ní maximum. David za chvilku procitl a vzbudil se taky.
D: ,,Jak dlouho mě tady takhle hladíš?"
M: ,,Možná tak 5 minut."
D: ,,Je to příjemný." usmál se, dal Mery pusu a zase si lehl zpátky, tak jak ležel. ,,Nepřeležel jsem tě moc?" 
M: ,,Nee, vůbec. Ani nevim jak se nám to povedlo." zasmála se.
D: ,,V noci jsem si tak lehl. Šel jsem na záchod a když jsem se vracel, tak jsem si na tebe opatrně lehl a objal tě. Ale nevzbudila si se."
M: ,,Ty si miláček." dala mu pusu do vlasů.
D: ,,Ty jsi zase můj."
M: ,,No a co podnikneme dneska?"
D: ,,To je to překvapení, takže navrhuju se v klidu nasnídat a vyrazit."
M: ,,Souhlasím, ale kam?"
D: ,,Neřeknu a uvidíš to až na místě
S tim, že ti zavážu oči." zasmál se. ,,Aby to bylo překvapení do poslední chvilky." dodal.
M: ,,Daví, ty mě děsíš, normálně." zasmála se nervózně.
D: ,,Neboj se, bude se ti tam líbit. Nikdy jsem tam nikoho nevzal a ty budeš první a taky jediná."
M: ,,To je od tebe hrozně moc hezký, ale nechci, aby si zbytečně za mě utrácel peníze."
D: ,,Nejsou to zbytečně utracený peníze. Jsou to peníze investovaný do někoho koho miluju a koho ty peníze moc rád investuju. A to nejen do tebe, ale třeba jednou i do našich dětí."
M: ,,No a ty by si je chtěl?"
D: ,,Jasně, že jo. Tenkrát... Jak mi ona oznámila, že čekáme dítě, tak jsem se hrozně moc těšil, ale nedopadlo to."
M: ,,Určitě jednou je mít budeme s tím, že bych chtěla tak 2-3 roky učit. Zkrátka se zaběhnout v tom učení a tak."
D: ,,Jo, tak já po tý zkušenosti teď taky ne, ale jednou bych je chtěl, to je jasný."
M: ,,To jsem ráda a kolik? Když už jsme u toho?"
D: ,,Tak dvě nebo tři. Spíš asi tři."
M: ,,No tak to se budeme muset snažit." smála se Mery.
D: ,,No, to jo. Hlavně já. Ale ne i kdyby bylo jedno, budu moc rád."
M: ,,To já taky." usmála se Mery. ,,Tak vstáváme nebo se budeme válet?"
D: ,,Kolik je?"
M: ,,Za deset devět."
D: ,,Tak to se ještě můžeme válet."
M: ,,No a stihneme to překvapení?"
D: ,,Samozřejmě, dřív jak v 11 bychom se tam stejně nedostali."
M: ,,Jo tak to potom jo." kývla Mery. ,,Ale asi půjdu nachystat snídani, ne?"
D: ,,Tak já ti pomůžu."
Oba dva se zvedli a šli si navzájem přichystat snídani. Za 15 minut jí měli hotovou. Sedli si společně ke stolu, popřáli si dobrou chuť a začali jíst.
Když se v klidu najedli, tak se převlíkli a kolem půl 11 vyrazili na cestu směr překvapení.

Kam David vezme Mery?