Barman a učitelka

Bolest hlavy

David se ráno probral s příšernou bolestí hlavy. Myslel si, že se mu to zdálo, ale bohužel to byla pravda. Mery už byla vzhůru a dělala snídani.
D: ,, Doprdele, já zaspal! " zvedl se rychle z postele.
M: ,, Je půl 8, v klidu. "
D: ,, Aha. " kývl a šel si sednout na postel a dal si hlavu do dlaní. Mery k němu přišla a sedla si vedle něho. Pohladila ho po ruce, ale David jí uhnul.
M: ,, Co se děje? Proč si se včera tak střískal? "
D: ,, Ty se mě fakt budeš ptát co se děje???"
M: ,, No tak jsme partneři, tak bysme si měli pomáhat říkat si všechno ne? Co jsem ti udělala, že si na mě tak hnusnej a nepříjemnej? " nechápala Mery.
D: ,, Ještě mi řekni, že si nepamatuješ co děláš a že nechala zabít i MOJE dítě. " zdůraznil. Zvedl se z gauče a šel k židli o kterou se opřel.
M: ,, Já jsem žádný tvoje dítě nezabila, co to meleš? "
D: ,, Myslíš si, že o tom potratu nevim?! Včera jsem v šuplíku našel UZ. Snad to bylo i moje dítě ne? Sama si mi řekla, že kdyby si otěhotněla, tak by si na žádnej potrat nešla ne? "
M: ,, No ano, nešla, ale... "
D: ,, Vůbec se nenamáhej, mohla si mi říct rovnou, že dítě se mnou nechceš a nechodit tajně na přerušení. " skočil jí do toho David.
M: ,, Ale já nikam nešla. "
D: ,, A včera si byla celej den kde? Ve škole? " ptal se ironicky. ,, Ty sis to nechala vzít, že jo? Že mám pravdu? Moc dobře víš, že už jednou jsem o dítě přišel a ty mi uděláš tohle?! Neni ti to blbý? Mohl sem s nim zůstat doma já, ty si mohla bezproblému dál studovat." křičel David a bouchnul do stolu.
Mery do týhle doby měla jen na krajíčku, ale teď se rozbrečela a začínala se bát co David vyvede a jestli náhodou od něho i jednu neschytá.
M: ,, Ano byla jsem ve škole, ale odnést papíry kvůli tomu, že tam nenastoupim. "
D: ,, Jak nenastoupíš? "
M: ,, Já jsem na žádnej potrat nešla. "
D: ,, Co? " podíval se na ní David s úlevou v hlase a i v obličeji.
M: ,, Chtěla jsem tam jít, ale nemohla jsem kvůlu tobě a tomu malýmu. Vali mi furt tloukla do hlavy, abych to nedělala a už vůbec ne za tvými zády. Že si právě už jednou přišel o dítě a po druhý už by si to neunesl." brečela Mery dál.
David si uvědomil co udělal a šel k Mery si sednout na gauč. Opatrně jí vzal za tváře a dal Mery hlavu tak, aby se koukLi navzájem do očí a utřel jí slzy.
D: ,, Vážně si nikam nešla? "
Mery jen zavrtěla hlavou a dál se jí kutály slzy po tvářích.
D: ,, Já... Moc mě to mrzí, že jsem na tebe křičel, jsem idiot. " objal jí a pevně jí přitiskl k sobě. ,, Měl jsem si tě nejdřív vyslechnout a pak dělat ukvapený závěry. Promiň mi to. " podíval se na Mery se skleněnýma očima.
M: ,, Měl by si na to i právo. Ano, chtěla jsem si to nechat vzít, ale studium počká, to malý ne. "
D: ,, Pocem. "
Mery se k němu natáhla, pevně a pořádně se objali.
D: ,, Promiň mi to. "
M: ,, Nic se nestalo. "
D: ,, Ale jo, stalo. Byl jsem na tebe hnusnej a to sis nezasloužila. "
M: ,, Je pravda, že jsem se trošku lekla, ale vím, že by si mi nedokázal ublížit. "
D: ,, Takže fakt budeme rodiče? "
M: ,, No jasně. " kývla Mery s úsměvem a utřela si slzy.
D: ,, Já jsem tak šťastnej! " políbil Mery a dal jí opatrně ruku na břicho.