Barman a učitelka

Šuplík

Mery poslední dobou nebývá moc dobře, ráno prozvrací, ale přes den už jí je líp. David si toho sice všiml, ale myslí si, že to má Mery z nervů z toho,  co jí na škole čeká.

Maky už je s Mery ve škole. David má dneska od 10, takže je ještě doma. Hledal svůj sešit, kde zapsaný rezervace a tržbu. Bere si ten sešit radši vždycky domu, ale nemohl ho nikde najít. Tak zavolal Mery. Zrovna vyšla ze třídy, takže to měl akorát.
M: ,,Ano Daví?"
D: ,,Láseno, ty si mi zas někam zašantročila ten můj sešit."
M: ,,Já jsem ti nikam nic nezašatročila." zasmála se. ,,Ty si bordelář, kam sis to dal?"
D: ,,Položil jsem si ho na stůl a dneska ráno už tam nebyl."
M: ,,Nevzala ti ho Markét?"
D: ,,Nee, neuklízela si?"
M: ,,Uklízela, ale ten sešit..." pak si to uvědomila. ,,Miláčku, promiň." začala se smát. ,,Já to dala do šuplíku. Promiň mi to, já si to neuvědomila."
D: ,,A pak já jsem bordelář, že?" smál se. ,,Nic se nestalo, hlavně, že se našel."
M: ,,To joo, zlato promiň, už musim končit."
D: ,,Jasně, tak pa. Miluju tě."
M: ,,Já tebe taky. Pa pa."

David položil telefon a šel hledat do šuplíku ten sešit. Otevřel šuplík a hned sešit našel. Jenže, než zavřel šuplík, tak tam čouhala fotka. David jí vzal a dal jí zpátky, pak si ale všiml, že to neni obyčejná fotka, ale fotka z UZ. Chvilku se na to David díval, musel se usmát a byl rád, že budou mít mrně. Vzal si to s sebou a šel rychle do baru, kde byl i Roman, Davidův nejlepší kamarád, pracuje tam přes půl roku a za tu dobu se z nich stali nejlepší kamarádi. Mimochodem, Roman chodí s Vali. Roman tenkrát hledal práci a David mu jí nabídl. Roman to přijal a stali se z nich parťáci. Mery s Vali jsou rády, že si kluci sedli.
David přišel do baru úplně nadšenej.
R: ,,Čau, David."
D: ,,Čau Mužiku." usmíval se od ucha k uchu.
R: ,,Co je, že si takhle vysmátej?" zasmál se Roman.
D: ,,Našel jsem doma tohle." podal mu fotku UZ.
Roman si to vzal a koukal na to.
D: ,,Chápeš to? Budu táta!"
R: ,,Tak to gratuluju!" poplácal ho po zádech. ,,Kdy ti to Mery řekla?"
D: ,,Neřekla, našel jsem to v šuplíku."
R: ,,A nechtěla to před tebou schovat? Říkal si mi, že teď děti nechcete a hlavně, že ona chce dostudovat."
D: ,,Nee, to ne, to by mi neudělala." pak mu to došlo. ,,Nebo já nevim." zmizel mu úsměv z tváře. ,,Jako, že by si to bez mýho vědomí nechala vzít? To snad ani nemůže, ne?"
R: ,,Já nevím, ale napadlo mě to, když ona je na té škole přihlášená a už studuje."
D: ,,Dneska si o tom s ní promluvim. Já nenechám, aby zabila naše dítě!" rozčiloval se David..
R: ,,V klidu, proberte to hlavně v klidu! Neřvi na ní ať už se rozhodla jakkoliv, jasný?"
D: ,,Ale chápeš, že to udělala bez mýho vědomí?!"
R: ,,Ano, ale měla k tomu svoje důvody."
D: ,,Jo, škola je jí přednější, než já a rodinej život? To mně teda ne..." odsekl David a šel dělat něco do kanclu.
Naštěstí tam byli jen 3 lidi, takže nevzbuzoval takovej rozruch.