Schizofrenické recenze ~otevřeno~

Jak nebýt princeznou

Sotva Aaginka vstoupí do místnosti, zmocní se jí příval větru, který se kolem ní obtočí, rozcuchá jí vlasy a zamrazí ji na líčkách, která v mžiku dostanou barvu rajských jablíček. Otřese se chladem a překvapením.

„Jéjky, hrozně se omlouvám," vyskočí Páťa✨ na nohy a honem utíká všechna okna pozavírat. „Bylo to tu zatuchlé, skoro se nedalo dýchat. Jenže Paty to prostě odmítala vyvětrat. Jako by byl čerstvý vzduch něco jedovatého." Opře se zády o parapet a kývne hlavou směrem k židli. „Můžeš si sednout. Paty bude hned zpátky, jenom nám šla koupit svačinu."

Aaginka se pousměje a posadí se na stoličku. „Tákže, četla jsi moji knihu?"

Dívka zakoulí očima. „Jasně. Dokonce třikrát. Ani to nezabralo tolik času."

„A? Co na ni říkáš?"

„Ale," Páťa✨ se odstrčí od parapetu a popojde pár kroků blíž, „tady je někdo nedočkavý. To je bezva, stejně jsem nikdy nechápala lidi s trpělivostí." Máchne rukama kolem. „Nedokážu si představit na něco čekat déle než týden. A to existují lidé, co čekají celý svůj život. Divné."

Dříve, než stihne Aaginka něco odvětit, pohne se klika u dveří následována několika nadávkami. „Pro ten tvůj hloupoučký koláček jsem musela jít až na druhou stranu tohohle zpropadeného města. Pěšky, protože mi ujel autobus!"

„To mě velmi mrzí," opáčí Páťa✨, ale když se Patrícia otočí, aby odložila kabát na věšák, vesele se zakření. „Hlavně, že jsi tady a my konečně můžeme začít s naší recenzí."

„To je všechno, co řekneš na moje utrpení? Ts." Patrícia pohodí vlasy na náznak pohrdání a mrští po sestře koláček. „Klidně se jím udav."

Aaginka cítí, že napětí v místnosti začíná poněkud narůstat, proto si odkašle. „Co kdybyste mi radši řekli, jak jsem dopadla? Hádat se můžete později."

„To zní rozumně." Páťa✨ vyplázne na sestru jazyk a do koláčku se zakousne. „Můfef zafít."

„Fajn." Paty se uvelebí na stoličce oproti Aagince a zamne si dlaně. „Dnes si rozebereme příběh s názvem Jak nebýt princeznou, jehož autorkou je, jak asi všichni tuší, právě Aaginka. Tento příběh vypráví o dívce jménem Elisabeth Gernettová, která si celý život myslela, že je princezna. Ale jak se při jednom nešťastném odběru krve ukázalo, žádnou princeznou není. Vlastně vůbec nemá královskou krev. A tak se najednou, společně s hromadou kufrů, kocourem a bez žádných praktických schopností, objeví v neskutečně malém bytě a musí začít žít život úplně odlišný od všeho, nač byla zvyklá."

„Příběh je psaný ich formou," naváže Páťa✨ okamžitě. „Mezi další a vlastně téměř jediné postavy patří její nejlepší kamarádka Kate a její pravděpodobně-budoucí-kluk-a-prozatímní-kamarád Patrick."

„To je na úvod myslím dostatečné množství informací. Teď můžeme hodnotit. Začněme pozitivně. Obálka je moc hezká, text je čitelný a celkově si umím představit, že bych jen na základě tohoto obrázku příběh otevřela. Zároveň se k příběhu jednoduše hodí. Zato anotace je, ehm, hodně stručná. Člověk se z ní opravdu moc nedozví. Pokud chceš mít anotaci kratší, budiž, ale sděl svým čtenářům ještě o trochu víc, aby věděli, do čeho jdou."

Pak Patrícia rychle prolistuje několik stránek. „S pravopisem žádné závažné problémy nemám. Češtinu ovládáš myslím moc hezky a to, co ti tu teď budu vyčítat, jsou pro mnohé lehce přehlédnutelné drobnosti. Tak například častěji používáš slovo rozdělat. Například ve spojení rozdělat kufry, se dá snadno nahradit slovem vybalit a hned to zní mnohem lépe. Pak bylo v knize použito slovo hadra, což je ovšem slovo patřící k nářečí, tudíž by jej princezna pravděpodobně nepoužila."

Chvíli zůstane hledět na nalistovanou stránku, ale pak svůj pohled stočí zpět k Aagince. „Největší patálií v oblasti stylistiky byl pravděpodobně tvůj autorský styl. Vím, že vytvořit si vlastní styl tak, aby člověk poznal autora podle jediného odstavce, je neskutečně složitý a dlouhotrvající proces. Přesto se ale snaž psát trochu autentičtěji, od srdce, pak totiž není možné, aby vzniklo tuctové dílo."

Páťa✨ si vyloží nohy na stůl, což se setká s Patriciiným protočením očí a zamumláním čehosi jako: Pane bože, dej mi sílu. Páťa✨ ji vesele ignoruje. „Přejděme k nejzávažnějšímu z problémů. Více než příběh s dějovou linkou kniha připomíná pingpongový stůl, kde dívka představuje míček náhodně se odrážející od hrací plochy. I ona jako by neměla žádný cíl a jen sebou nechala volně házet. Na druhou stranu, pokud by se pro ni nějaký cíl našel, bylo by sledování děje mnohem zajímavější. Z odrážejícího se míčku se stane golfový míček, který má za cíl padnout do jamky. To je pak doopravdy napětí! Podaří se to nebo nepodaří? Zastaví se kousíček před jamkou nebo se na poslední chvíli skutálí dovnitř?"

„Jak jsme již řekli na začátku, vydaný máš pouze malý kousek knihy, tudíž je možné, že postava svůj cíl ještě nenalezla. Možná se pokusí stát znovu princeznou nebo se bude snažit ulovit nějakého toho kluka. Pokud ale dívka svůj motiv nenalezne v několika brzkých kapitolách, nastane zde problém s inciting incidentem, který jsme řešili už v naší první recenzi pro Annaeli2. Navrhuji ji aspoň trochu prostudovat a sama uvidíš, jestli to pro tebe platí nebo ne."

„Pokud k tomu Paty už nemá co dodat-," Páťa✨ se na svoji sestru tázavě zadívá a když ta zavrtí hlavou, pokračuje, „-ráda bych řekla něco k postavám. Obecně s nimi mám trochu problém, hlavně s těmi vedlejšími. Máš je v příběhu pouze jako kulisy, které mají předem daný účel a pak ze scény odpadnou a nikomu se po nich ani nesteskne. Kate je její nejlepší kamarádka a podpora, Patrick bude pravděpodobně její kamarád, možná i přítel, s kterým bude muset překonat onen problém s neřeknutím svého jména, skupina spolužáků se v příběhu objevila jenom jednou a to proto, aby se jí posmívala... Nikdo z nich nijak nevybočuje ze své role. Ale jak už jsme zmiňovali, příběh je teprve ve svých začátcích a je možné, že se ještě všelico změní."

„To je k tomuto příběhu vše. Není to recenze nijak dlouhá, ale přijde nám zbytečné tlachat, když už bylo vše podstatné řečeno. Zároveň se omlouváme za dlouhotrvající prodlevu a slibujeme, že jsme zpátky v plné síle."

Paty se na židli narovná. „Nezbývá nám než přejít k hodnocení. Jen připomínám, že já se zaobírám gramatikou, stylistikou a zvukomalebností slov a vět. V tomto ohledu dílo shledávám velmi povedené, takže dostává čtyři hvězdičky z pěti."

„Já dnes bohužel až tolik chválit nebudu. Za postavy a dějovou linku dávám pouhé dvě hvězdičky z pěti, což mě nefalšovaně mrzí. Pak se otočí rovnou k Aagince. „I za mou sestru ti chci popřát hodně štěstí při psaní dalších kapitol. Obě doufáme, že se ještě někdy uvidíme!"