31.7. Rozprašovač

565 48 2
                                    

Jak tak přemýšlel nad svými pocity ohledně věčně zamračeného mistra lektvarů a probíral se vzpomínkami na toho muže z dob, kdy ještě studoval, vzpomínkami na jeho rozevlátý plášť, který se mu zvláštním způsobem vlnil kolem kotníků, na svižný krok, kterým vždy vpadl do třídy, na pozvednutá obočí a semknuté rty, na přísnou kritiku, ale i na neskutečnou loajalitu, uvědomil si, že jeho tělo začíná reagovat. Cítil horko, které mu stoupalo do tváře, jak se v jeho nitru rozpínalo vzrušení.

„Do prdele,“ zaklel a popadl rozprašovač, kterým obvykle rosil svoji jedinou květinu a namířil si ho do obličeje. Rozhodně potřeboval zchladit.

Ve stínu věštby (HP FF)Kde žijí příběhy. Začni objevovat