"Bože jsi jak slimák, radši mě pusť dolů!"

75 3 0
                                    

(Harry )

Převaloval jsem se ze strany na stranu, nemohl jsem vůbec usnout přemýšlel jsem nad vším co se za ten večer stalo, ale nejvíc jsem přemýšlel nad tím co se Liv stalo před půl rokem! ' Mlátil mě..Nadával mi..Neřekla jsem to nikomu a nechci to znovu zažít!' Její slova mi furt pobíhali hlavou, když jsem si uvědomil, že mi neodpověděla úplně, vzal jsem mobil a naklikal její jméno na TT.

*Víš o tom, že si dost vyčůraná PRCKU?!:)* Jak jsem to poslal tak mi došlo, že mi asi hned neodepiše, jelikož bylo kolem půlnoci. Převalil jsem se na levý bok a snažil se usnout,už se mi to dařilo do té doby než mi zapípal mobil Já??Proč?!.Usmál jsem se, našel jsem na TT její číslo, které jsem si hned uložil a hned ho vytočil. Nečekal jsem dlouho a mohl jsem slyšet unavený Livin hlas " Louisi jestli je to nějaký blbý vtip, jak mě donutit abych zaspala tak není vtipný! " Byla podrážděná, já se jenom lehce pousmál"Oh Liv sakra odhalila si mě. " snažil jsem se napodobit hlas Louise " Blbečku!..Počkat co to máš s hlasem? " Dusil jsem se smíchem, ale snažil jsem se to nějak zahrát. " Co by nic, jenom jsem unavený " řekl jsem a zívnul si hlasitě abych to potvrdil " Em..A proto mi voláš o půl noci?" I když jsem jí neviděl mohl jsem poznat, že protočila oči. " OH promiň prcku, ale měl jsem strašný sen a myslel jsem, že bys mi mohla říct pohádku na dobrou noc." Do prdele! Odhalil jsem sám sebe. Snad to neslyšela. " Haha!..Počkej ty si mě nazval prcku?!Vždyť jsme stejně vysocí!..Nikdy si mě nenazval prcku, jediný kdo mě kdy v mém životě nazval prckem byl..HAROLDEEEEE!!!!!!!!!"Vybouchnul jsem v záchvat smíchu, až jsem spadl z postele. " Kde si vzal můj telefon?!" Začal jsem soukat zpatky na postel a snažil se popadnout dech"Fíhaa tak dlouho jsem se nepobavil, kdyby ses slyšela " pořád jsem se smál, ale pak mi to došlo"Louis má tvoje číslo a já ne?"

Zamračil jsem se a opřel se o čelo postele " No..A proč by ho nemohl mít je to kamarád, přece bys nežárlil! " Mohl jsem slyšet jak rozsvící lampičku na nočním stolku " Hmm..A to ti jako takhle volá běžně přes noc?!" Začal jsem bubnovat konečky prstu do peřiny a schválně jsem jí neodpověděl jestli žárlím. Samozrejmě, že mi to vadilo, když jsem k ní choval city ke které jiné ne. " No a ne, Každý večer si takhle voláme a probíráme TVŮJ život"zachichotala se " Parkrová! Neser mě nebo to položím!!" pořádně jsem se nadechl a všechno hned dlouze vydechl " Já ti nevolala to ty si mi psal a volal, takže ať je po tvojem Čau. " Zasmála se a než jsem stačil něco říct, slyšel jsem jenom pouhé pípání. Zamračeně jsem se podíval do mobilu a ukončil hovor.

Ráno mě probudila máma, když mi nesla čaj, jako to dělavala vždycky, poděkoval jsem ji a následoval ji do kuchyně, kde seděla už Gemma a cpala se jídlem, vypadala dost komicky, když na jeden hlt strčila celou palačinku do pusy, vybuchl jsem znovu v záchvat smíchu. Nemohl jsem si pomoct, ale vypadala jako veverka"Cemu se smejes pubečku! " Promluvila s plnou pusou, moc jsem ji toho nerozuměl, ale začal jsem se smát ještě víc. Sedl jsem si za stul a v klidu snědl snídani, když jsem šel dát talíř do dřezu tak se přiřítila Gemma z jejího pokoje a dala mámě rychlou pusu a běžela do předsíně " Čau veverko"zařval jsem. Její odpověď bylo třisknutí dveří . Vešel jsem do svého pokoje a zamířil si to rovnou ke skříni, kde jsem vyhrabal modré džíny a tričko s potiskem RAMONES, koukl jsem se na mobil bylo čtvrt na osm ,odemkl jsem ho pomocí gesta a vytočil číslo. " Áno? " Stuhl jsem, když jsem uslyšel dětský hlas, nevěděl jsem, že má sourozence" Em..Máš tam někde Liv? " Zeptal jsem se nejistě, uslyšel jsem dětský smích " Liv volá ti tvůj kluk! " Tentokrát jsem si vědom toho, že ten dětský smích tam byl i v klučičím podání " Co to zase meleš?!..Já nemám..OH Charlotto dej mi ten mobil!" Uslyšel jsem Liv a podle toho zvuku jsem mohl poznat, že nahání svojí mladší sestru po domě, nemohl jsem se nezačít smát"Nedám!Béé!..Mami koukej Liv volá její kluk " tentokrát jsem slyšel ženský smích a cinkání příborů, nemohl jsem se přestat smát.

No Control..Kde žijí příběhy. Začni objevovat