Gangsta Paradise ✓

21. Rande

Kluziště nebylo naší poslední zastávkou, Harry mě vzal do kina. Moje první, opravdové, rande. Nemohla jsem být nadšenější. Věděla jsem, že se chovám neopatrně, ale nemohla jsem si pomoct. Zdálo se, že vedle Harryho ztrácím všechny zábrany.

Usadili jsme se na své místa a čekali, až začne film. Pravda je, že jsem nedokázala vnímat nic kolem sebe. Všechna moje pozornost se upírala pouze k němu.

"Víš, tohle jsou moje nejlepší narozeniny ze všech," přiznala jsem mu.
"A to ještě nekončí," poznamenal spiklenecky a přitom mi vtiskl drobný polibek na tvář. Na chvíli mě to zarazilo, nebyla jsem zvyklá na projevy náklonnosti. U nás doma nebyly city zrovna na místě.

Kolem už byla tma, a tak jsem se odhodlala k tomu, abych se k němu naklonila, vzala do dlaní jeho tváře a přitáhla si ho tak k nejistému polibku. Chvíli byl asi zmatený, ale pak mi začal vycházet vstříc a já už zase měla v břiše ty prokleté motýlky.

Film jsem skoro nevnímala. Matně si vybavuji, že to byla nějaká romantická komedie, ve které na konec vše dopadlo dobře. Jenže mojí pozornost mělo úplně něco jiného. S Harrym jsme se na sebe neustále culili a sem a tam si vyměnili další polibky. Bylo to dokonalé první rande.

Po kině mi Harry slíbil ještě další překvapení. Nemohla jsem ho odmítnout, a tak jsem s ním vyšla ven do chladného večera. A v tu chvíli mi došlo, že jsem se tím vším nechala moc unést. Stačil jediný pohled naproti přes ulici. Ze dveří tamního baru pravě vycházel Charles Wood v doprovodu svých přátel. Jakoby poznal, že ho někdo pozoruje. Jeho oči se setkaly s mýma a pak shlédly na mojí ruku propletenou s Harryho. Ztuhla jsem a nedokázala se pohnout. Jen jsem ho sledovala a čekala. Kdo vůbec na nic nečekal byl on. Vyšel kupředu přímo za námi. Bylo mu jedno, že prochází vozovkou plnou aut, nechal je, ať si na něj troubí.

"Co se děje?" zeptal se Harry, když viděl, že se nehodlám pohnout z místa. Chtěla jsem mu odpovědět, ale bylo už moc pozdě. Charlie už stanul přímo před náma.

"Bavíš se, Shelly?" Jeho oči se leskly a vlasy měl pocuchané. Byl opilý a to určitě nebylo v tuhle chvíli dobře.

"Můžeme to neřešit tady a teď?" zeptala jsem se ho polohlasně. Nestála jsem o nějakou scénu před Harrym. Ten pochopil, že je něco špatně a i když nevěděl co, tak se snažil celou situaci odlehčit.

"Ahoj, já jsem Harry," natáhl ruku k Charliemu v přátelském gestu. Naštvaný Wood jeho pozdrav ignoroval a dál mě propaloval svým pohledem.

"A ty si?" zeptal se Harry po chvíli. Charlie zatnul ruce v pěst a napjal se. Nejspíš ho to stálo všechny síly, aby ho teď a tady nezabil.

"Řekni, Shelly, kdo jsem," vyzval mě škodolibě. To, že jsem panikařila je slabé slovo. Myslím, že jsem v jednu chvíli prožívala panický záchvat a výpadek paměti. 

"To je Charlie, rodinný přítel," dostala jsem ze sebe nejvíc přijatelnou verzi. Rodinný přítel a taky tak trochu můj budoucí manžel, ale to je jen taková zanedbatelná drobnost.

Na Charlieho výrazu bylo poznat, že uvnitř tiše zuří. Musela jsem tuhle situaci rychle ukončit, než dojde na něco, co už nepůjde vzít zpátky. Otočila jsem se k Harrymu.

"Víš, asi už bych měla jít domů," dostala jsem ze sebe omluvně.

"Ale ještě zbývá jedno překvapení," podotkl a na jeho tváři se objevil štěněčí prosebný výraz. Tomu obličeji bych nedokázala říct ne, ale to by mě nesměl propalovat ještě jeden pohled a ten už nebyl tak vlídný.

"Můžeme to nechat na jindy?" zeptala jsem se nervózně. Harry se zdál být zklamaný.

"Takže v sobotu?" otázal se s nadějí v hlase. Chtěla jsem něco říct, ale Charlie se rozhodl, že mě prostě předběhne.

"Ona v sobotu nemůže," vyštěkl, přičemž se na Harryho ani nepodíval. Harry se zdál být zmatený. Zřejmě vůbec nechápal, co má se mnou tenhle nepříjemný kluk společného. Kdyby jen tušil, že ani já sama tomu moc nerozumím.

"Já myslím, že Elly umí mluvit sama za sebe," řekl Harry trochu ostřeji. Tím si získal Charlieho plnou pozornost, což nebylo vůbec dobře. 

"A já si myslím, že do Shelly, je ti úplné hovno." Postavil se přímo před Harryho a tohle byla ta chvíle, kdy jsem musela něco udělat.

"Nemyslí to tak. Je jen opilý," omlouvala jsem Charlieho chování a postavila se mezi ty dva kohouty a doufala jsem, že jsem dostatečná bariera. Nezdálo se však, že by si mě všimli. Oba se na sebe mračili a zdálo se, že mezi nimi probíhá nějaký tichý dialog. 

"Charlesi!" zvýšila jsem hlas, abych upoutala jeho pozornost. Sklopil ke mně zrak. Stále se mračil.

"Je pozdě a dost si toho vypil. Měli by si jít domů a já taky," řekla jsem mu rozhodně. Nic neříkal, ale tušila jsem, že mám šanci, když půjdu s ním. Otočila jsem se, abych se mohla rozloučit s Harrym.

"Harry, budu muset jít. Neměl by se tu takhle potulovat sám," řekla jsem polohlasně. Doufala jsem, že tahle výmluva bude stačit a že ji Charlie tak úplně neslyšel.

"Jasně," ušklíbl se Harry. Nelíbilo se mu to, ale snad to chápal. 

"Uvidíme se ve škole?" ujistila jsem se a on přikývl. Pak už jsem jen popadla Charlieho za rukáv a táhla ho za sebou, co nejdál od kina a od Harryho.