𝓿𝓲𝓵𝓵𝓪𝓲𝓷 𝓬𝓪𝓷 𝓫𝓮 𝓰𝓸𝓸𝓭

34.

-Pohled y/n-

,,Co potřebuješ Mino?" Zeptala jsem se.

,,Filmový večer!" Vykřikla hned s úsměvem a já si jen povzdychla. ,,Za chvíli tu budou i kluci" Nějak moc zákeřně se usmála, ale moc jsem to neřešila. Posadila jsem se na postel vedle ní a začala se bavit s Jiro. 

Po chvíli za námi přišli i kluci a Mina pustila nějaký film. 
Po chvíli jsem zjistila, že se jedná o horror a divila se kolik lidí bylo vyděšených. 
Co je na tom tak strašidelného?
Zatím co se polovina lidí tulila k sobě aby si připadali v bezpečí já propukala v záchvat smíchu. 

,,em....y-y/n?" Podíval se na mě vystrašeně Denki.

,,Ano?" 

,,J-Jak se můžeš smát, když ti lidé umírají?" Zeptal se mě a já se na chvíli zamyslela. 

,,asi budu psychopat" Odpověděla jsem mu nakonec s úsměvem. 

,,hah..." 

,,Tak sledujeme dál, ne?" Nic na to neřekli a začali se znovu věnovat filmu. Vážně je tak divné se smát? 

Když film skončil všichni si povzdechli a zasmáli se nad tím, že to udělali ve stejnou chvíli. 
Začali jsme horror rozebírat a najednou mi někdo spadl kolem ramen. 

,,huh?" Chtěla jsem se otočit, ale než jsem to stihla Shoto mě zatáhl do boku. 

,,Jak jste se sem dostali?!"

Konečně jsem se otočila na své místo a viděla Bakuga ležícího na zemi.
Postávali nad ním lidi z L.O.V a jen se na nás usmívali. 
Chtěla jsem k nim vyběhnout, ale Shoto mě zastavil. 

,,To jim to moc nevychází....y/n uteč a někoho přiveď." Chvíli jsem váhala, ale nakonec poslechla. Rychle jsem vyběhla ven a vytáhla křídla. 
Dlouho jsem je nepoužila, takže nejsou v nejlepším stavu, ale letět s nimi ještě dokážu.
Vylétla jsem do vzduchu a bez přemýšlení za kým poletím letěla k nám do domu.

Zběsile jsme bouchala na okno v pokoji a čekala než se jen z nich rozhodne otevřít. 

,,Sakra už otevřete!" Vykřikla jsem a před oknem se objevil Dabi starší. 

,,y/n?" 

,,Otevři to zatracený okno!" Na nic nečekal a pustil mě dovnitř. ,,L.O.V....jsou na kolejích. Musíte oba se mnou!" 

,,Nejdřív se uklidni. Juniore!" 

,,Co zas?!" Ozvalo se z koupelny a já se k ní hned rozběhla. 

,,Musíme jít." Jen se na mě zmateně podíval. Nakonec ho můj výraz natolik přesvědčil, že na sebe hodil kabát a šel se mnou. 

Před domem jsem vytáhla křídla a chytla Dabiho za pas. 
Nejdřív se na mě podíval jak na idiota, že ho chci tahat, ale nakonec se nechal. 
Vzlétla jsem do vzdychu a zamířila na koleje. 
Zatím co Dabi starší běžel po zemi, já ve vzduchu poslouchala jak si Dabi stěžuje, že ho špatně držím.

----

Lidi já se vážně omlouvám, že to vychází tak pozdě. 

Hold moje myšlenka 'O prázdninách budu mít víc času na psaní' úplně nevyšla.
Takže teď nebudou díly vycházet pravidelně. I když stejně se blížíme ke konci, tak je to docela jedno, ale i tak. 

No každopádně se zatím mějte <3