Dusk Till Dawn || Zayn Malik

Chapter 30 - Jonathan Hodge

Sawa's point of view.

„Zatím se nám daří, huh?" ozve se najednou Ethan s dávkou pobavení, což mě dokonale naštve.

„Jó, jasně, a visíme ze stropu hlavami dolů proč? Aby se nám lépe přemýšlelo?" Reaguju ihned na jeho slova.

„Za to může krev, která se mi tlačí do mozku, nebo jsi právě byla sarkastická?" uchechtne se Sam a zkusí uvolnit své ruce, které má svázané ostatně jako my všichni. Ani za nic jsem nečekala, že by nás někdo mohl takhle vychmátnout a zvlášť ten pilot. Zrovna tenhle pilot, kterému Harry zaplatil nemalý peněžní obnos, aby nás bezpečně a diskrétně dostal z Haiti na Kubu. Byla to nehorázná chyba. Jenže kdo mohl něco takového tušit. 

„Možná, že když se rozhoupu a Ethan mě chytí, rozváže mi ruce," přemýšlí nahlas Louis, načež se mu všichni akorát tak vysmějí. 

„Nesmějte se mu, aspoň se snaží něco vymyslet!" prsknu po nich. „Kam sakra odtáhli Harryho?" zeptám se jako by mi snad někdo z nich mohl dát odpověď. Všechno se stalo tak rychle. Chytili nás, svázali a zavázali nám oči. Pak už si jen pamatuji dlouhou cestu. Jakmile jsme dorazili sem na tohle místo, nám pásky z očí sundali a pověsili nás hlavami dolů nad propast, ve které se nachází nějaká suť a několik tyčí, které z ní trčí, takže kdybychom spadli dolů, bylo by po nás. 

„To bych taky rád věděl," odpoví mi Sam. 

„Myslíte, že to byl Hodge nebo Emersonovi?" zeptám se jich. Já osobně doufám v tu první možnost. Raději bych spadla do jeho pařátů než do pařátů těch hajzlů Emersonů. S Hodgem by se možná dalo mluvit, pokud ovšem s nimi nespolupracuje. To by bylo v háji. 

„Drž hubu, Sawo, zrovna tímhle nám nepomáháš!" vyjekne po mně Ethan vysoko nasazeným hlasem. „Asi se za chvíli pobleju," postěžuje si. Protočím nad ním očima a v tu chvíli sem vejde vysoký namakaný chlápek. Ihned ho poznám a ihned se mi udělá špatně, když si vzpomenu, jak mi držel hlaveň pistole u hlavy a chtěl mě zabít. Vidím ho vzhůru nohama, ale i tak vypadá dobře, což bych nikdy nahlas nepřiznala. 

„Copak tady dělá mafiánská princezna?" ozve se touto zajímavou místností jeho hluboký hlas, ze kterého mi okamžitě naskakuje husí kůže. 

„Chtěla jsem tě požádat o pomoc, ale tvý lidi nás zajali dřív, než jsem se k tobě mohla dostat," řeknu a celkem mě překvapí, že se mi podaří mu to říct celkem v klidu. Mám chuť začít panikařit, ale naštěstí se udržím v klidu. 

„Jsi ještě krásnější než co jsme se viděli naposled," řekne najednou a odhalí řadu svých bílých zubů. 

„Dotkni se jí a neručím za sebe!" ozve se hned nato Ethan, který dost bojuje se vztekem. I když na něj nevidím, je jasné, že je úplně vytočený, slyším to z tónu jeho hlasu a stejně tak vím, že v takových situacích neumí nikdy zachovat klid. Otec si na to několikrát stěžoval, ale nikdy se s tím nesnažil nic udělat, protože je Ethan jeho oblíbenec. 

„A co mi uděláš, když visíš hlavou dolů?" Dobírá si ho a přejde k páce, kterou pohne a my sjedeme o něco níž, načež vyjeknu asi stejně jako všichni ostatní. Hodge se nad tím zasměje a zavře poklop nad propastí, přejde ke mně s úšklebkem, který mu pohrává na obličeji. Nedůvěřivě si ho prohlédnu, když chytí mé ruce a začne mi je rozvazovat a hned, jak je s tím hotový, mi rozváže i nohy, takže se rozplácnu na zemi. 

Zakňučím. „Nešlo to trochu něžněji?" postěžuju si. 

„Šlo, ale proč bych to dělal?" ozve se jeho hlas blízko mě. Zvedne mě na nohy, načež se mi zamotá hlava, ztratím tak rovnováhu, ale on mě včas chytí. „Jsi fakt kus," řekne najednou a olízne si rty.