Dusk Till Dawn || Zayn Malik

Chapter 18 - Bad liar

Vstoupím společně s Harrym do domu mého otce, přičemž mě poleje zvláštní pocit, ale snažím se to nijak nevnímat. Zuju si botasky a kopnu je ke straně. Ethan bude žít, záchranáři, kteří jen tak mimochodem, jsou jedni z Williamových lidí, ho převezli do nemocnice na Manhattanu. Ředitel nemocnice a pár doktorů jsou Williamovi přátelé, takže bude mít Ethan tu nejlepší péči. Prý tam ale nemůže být moc dlouho, takže ho pozítří přivezou sem do domu. Nelíbí se mi to, ale nemůžu s tím nic dělat.

„Všimla sis toho ticha a že tu vůbec nikdo není?" špitne ke mně Harry. Zaposlouchám se a pak se zamračím. Má pravdu. Je tu až podezřelé ticho.

„Sawo, Harry," osloví nás můj otec, který vyleze ze své pracovny a hned za ním vyjde Zayn. Ihned se usměju, ale rychle se usmívat přestanu, abych na nás nestrhla nějaké podezření. Člověk totiž nikdy neví.

„Víš něco o Ethanovi?" ptám se okamžitě, jak se William zastaví kousek od nás. Chtěla jsem jet s nimi, ale Harry mi to zakázal s tím, že se musíme vrátit, nebo můj otec bude vyvádět a tak jsem tady.

„Zatím ne, ale tímhle nám Emersonovi vyhlásili válku," odkašle si a rukou mávne k Zaynovi, který mě celou dobu pozoruje. „Tady pan Malik mi ukázal nějaké dokumenty a fotky z jejich porady, které jsou důkazem toho, že jsi měla pravdu a oni se mě opravdu chystali zabít." Otcova slova mě nutí k úšklebku, ale ovládnu se. Tohle je poprvé v historii, kdy mi řekl, že jsem v něčem měla pravdu. Oh, tohle se mělo zdokumentovat.

Trochu mi ale přijde líto, že to otec vidí tak, že tím, jak Sebastian postřelil Ethana, nám vyhlásili válku, ale bylo mu jedno, když se mě snažil znásilnil a když mě uhodil. Chápu, bere Ethana jako svého syna a je jeho pravá ruka, ale já jsem jeho dcera a už kvůli tomu měl nějak vyvádět, ne snad? Ale co. Můj otec je takový a nikdy se nezmění. Nejhorší ale je, že si na to snad nikdy nezvyknu.

Na Williamova slova zareaguji kývnutím hlavy. „Myslel si vážně, že mě máma nemilovala a proto mě opustila?" ptám se. Normálně bych se ho na to nezeptala, ale Zaynova přítomnost mi dodává odvahu. William se ho kdoví proč bojí a myslím si, že kdyby otec po mně vyskočil, tak se mě Zayn zastane a on bude držet hubu.

„O ní se bavit nebudeme. Už nikdy víc." Mávne rukou. „Já jdu zkontaktovat Emersonovi, aby věděli, že jdeme do války." Ukáže ke své pracovně a pak se podívá na Harryho. „Právě si povýšil z chůvy na jejího osobního strážce," s těmito slovy se vydá zpátky ke své pracovně. „Svatba nebude!" křikne ještě po mně než se zabouchne do své pracovny.

Vydechnu a do očí se mi opět nahrnou slzy, ale tentokrát slzy štěstí. Nemůžu uvěřit, že si ho brát nebudu. Ethan skoro přišel o život jen aby mi pomohl, tak jak se mu mám sakra odvděčit?

„Panebože!" vyhrknu a nadšeně věnuji pohled Zaynovi. Je zvláštní, že je tady, ale nejspíš řešili tu práci. Kdyby otec zjistil, co mezi námi je, jistě bychom tu oba takhle nestáli.

„Tvůj otec poslal všechny domů. Jen šest bodyguardů to hlídá venku a tvůj je tady," ukáže na Harryho. „takže mi nic nebrání v tom, abych udělal tohle," řekne a než stačím cokoliv říct, rychle mě chytí za boky a políbí mě. Usměju se do polibku, přitahujíc si ho za zatýlek blíž k sobě.

Harry si najednou odkašle, takže se od sebe odtáhneme. Cítím, jak mi rudnou tváře, na které si položím dlaně a spokojeně vydechnu. Možná bude všechno odteď v pohodě, třeba s otcem začneme vycházet dobře. Jo, to je pěkná blbost. Pořád budu zamčená nahoře, nesmějíc se skoro vůbec pohybovat po domě. No, alespoň si nemusím vzít Sebastiana.

Zayn's point of view.

„Harry, musím s tebou mluvit," řeknu směrem ke kudrnáčovi, který mi je pěknou osinou v prdeli, ale je to taky můj kámoš a teď ještě ke všemu ví o tom, co máme s princeznou. Není to vůbec dobře, kdykoliv to může Williamovi říct a já kurva nechci, abych tím princeznu nějak ohrozil. Vím moc dobře čeho všeho je schopný a nemůžu dopustit, aby princezna jakkoliv trpěla, takže se můj plán bude muset uspíšit. Musím ji vzít pryč a to, co nejdřív.