Můj kamarád

[•19•]

Když jsme došli do Todorokiho bytu tak tam nic nebylo...
,Do prdele! Do prdele, kurva!' Zařval Todoroki
,Co se stalo?' zeptal jsem se a vešel do jeho bytu.
,A-aha...'
,Kurva co budu dělat?!' Řekl a sedl na zem a začal brečet.
Sedl jsem si k němu a objímal ho.
Byli jsme tam asi tak 30 minut.
Když už přestal brečet tak jsem řekl: ,C-co kdyby s-si bydlel s-se mnou?'
T-to by jsi pro m-mě udělal? Řekl překvapeně.
,Jasně ž-že jo však j-jsi můj kluk.'
Odpověděl jsem mu a objal ho.
,Děkuji t-ti moc Midoriyo... Miluju tě...'
,J-já tebe taky' řekl jsem a dal mu pusu na čelo.
Když jsme se zvedli tak jsme šli ke mně.
Když jsme došli tak jsme se vyzuli tak jsme šli do mého pokoje.
,Musíme zítra do obchodu na oblečení' řekl jsem a Todoroki jenom přikývl.
,Dneska si musíš půjčit moje věci.'
,Dobře mě to nevadí.' odvětil.
  

Pohled Todorokiho
Když jsem si převlékal do Midoriyových věcí tak jsem chtěl nasát vůni Midoriyi.
,Och bože tak voní' řekl jsem si sám pro sebe.
Když jsem se převlekl tak jsem vyšel z koupelny a šel do pokoje Midoriyi a on tam seděl na posteli.
,Je to mé oblečení dobré...?' zeptal se mě.
,Jo velikost akorát.' odpověděl jsem.
,Tak to jsem rád' řekl mi.
Máme času co to nevyužít řekl jsem a Midoriya se začervenal.

Pohled Midoriyi
Než jsem stačil něco říct tak Todoroki přitiskl své rty na ty mé. Spolupracoval jsem s ním.
Když se odtáhl tak se přesunul k mému krku. Tam mi dával rychlé polibky. Vydal jsem i jeden vzdych. Když se odtáhl i od krku tak mi začal sundávat triko a to svoje si následovně také sundal.
Když jsem zase viděl jeho tělo zase jsem přemýšlel jak je krásné.
Todoroki mi pak následovně dával polibky po celém těle.
Když přestal tak se přesunul kol bradavkám.
Různě si s nima hrál a líbal je.
Samozřejmě že jsem zase vydal pár vzdychů.
Todoroki mě chtěl to mi bylo jasné tak jsem se mu nebránil.
Když mi začal sundávat i tepláky tak jsem mu je potom sundal i já a následně jsme byli oba dva nazí.
Potom mě Todoroki rozkročil nohy a zeptal se mě:
,Budu tvůj první?'
,J-jo ale prosím p-pomalu...'
,Neboj se.' řekl.
Pomalu mi ho tam strkal a mě tekly slzy protože mě to celkem bolelo. Když se začal hýbat tak se bolest proměňovala ve slast.
Po chvíli se můj pokoj naplňoval vzdychy mé i Todorokiho.
Když skončil tak jsme si lehnuli a po chvíli usnuli.

Uf tahle scéna se mi nechtěla psát ale mám to alespoň za sebou 🙃
Děkuji za přečtení a klidně napište jak se vám kapitola líbila nebo co bych měl změnit.
Stay safe ✌