Uvězněná

Noční můra?

Lesy se rozléhá srdcervoucí křik. Je to hlas desítileté dívky, která právě našla zmrzlou, částečně zasypanou dívku.

Potom příjíždí sanitka. Vysoká záchranářka přikláda ucho k dívčiným ústům a měří jí tep.

Potom se otočí k kolemjdoucím a řekne tichým hlasem: "Je v bezvědomí"

Nejen davem ale i městem zavanula vlna zděšení a strachu.

Nebylo těžké se dovědět, že ta dívka se jmenuje Aileen, že utíkala před Kaylem, spadla, zlomila si nohy, nemohla použít telefon, snažila se dostat ven, ale zima chlad jí dostali do tohohle stavu.

Před tím nenápadná Aileen se stala nápadnou, ale až potom, co upadla do komatu. Lidé o ní mluvili o její statečnosti a dávali jí květiny ke skříňce.

A mluvili o kreténu Kaylovi.

###

Nikdy mi nevydilo, co si o mně okolo myslí, ale teď je divný.

Myslí si, že jsem způsobil komat.

„Kayle, potřebuji si s tebou promluvit.“ Byl to ten zasranej učitel, který mu to Aileen řekla.

„Aileen nic neřekla. Není moc těžký tě načapat, kouř a smrad z cigarety jentak neschováš.“

„Proč mi tohle říkáte.“

„Nevím. Potom co...Kdybys jí přišel naštívit do nemocnice.“

„Ne. Tam já nepůjdu.“

„Proč seš pořád takovej ignorant? Ona je v bezvědomí. Rozumíš tomu. To nemáš výčitky.“

„Proč. To že neumí běhat není můj problém.“

„Ona za nic nemohla. Snažil jsem se s tebou normálně mluvit, ale nejde to. Jdu.“

Takovej idiot, říkám si, když jdu spát.

Sen je divný. Jdu a slyším brek. Už jsem ho někdy zaslechl.

Snažil jsem si vzpomenout kdy. Po dlouhé době jsem si vzpomněl. Patří Aileen. Naposledy jsem ten brek slyšel, když se uvnitř skříňky schovávala před jedním kreténem. Byla to jediná chvíle, kdy jsem jí litoval.

Šel jsem k tomu místu a tam seděla. Měla zarudlé oči. Jen tam bezmocně seděla.

„Vždyť jsi v komatu. Jsi mrtvá?“

„Ano, teda nevím, ty debile.“

„Co děláš v mích snech, kurvo. To je nuční můra, co?“

„Ne. Jsem uvězněná. Když jsem asi umřela tak jsem se objevila na naší škole. Mluvili o mém komatu a dávali mi květiny před skříňku. Chtěla jsem jim říct, že nejsem v komatu, ale oni mě neslyšeli a když jsem se jich chtěla dotknou prstem. Necítili nic.
Potom jsem objevila v téhle prázdnotě. Byl tu divný muž, který mi říkal, že když ti pomůžu odčinit to, co si napáchal, mám povolení jít dál. Do té doby jsem uvězněná.

Takže ti pomůžu.“

„Co? Nebudu ti pomáhat. Tohle jen pitomá noční můra.“

„Ne. Není. A pokud to neuděláš. Budeš mě mít ve snech pořád.“

„To je výhruška.“

„Jo, je. A nebudu jen ve snech. Jseš jediný, který mě vidí, debile. Takže mě uvidíš i ve dne. Nejradši bych s tebou nebyla, ale nemám na výběr.“