The day i met you

The day we met again: 27. Změny

THE DAY WE MET AGAIN
2. Část příběhu

Studené kapky vody stékaly po mé horké kůži. Natáhla jsem se pro brko, které jsem měla položené na zídce ve sprše. Ještě než jsem ho vzala mezi prsty, jsem si oklepala ruky ve vzduchu, abych z ní setřepala, co nejvíce kapek vody. Nechtěla jsem přece, abych si uhasila brko. Naklonila jsem hlavu mimo proud vody, jež mi tekla na hlavu. Potáhla jsem si a uleveně vydechla. Zaposlouchala jsem se do písničky, jež mi hrála z repráku.

(Písnička: pink floyd - another brick in the wall, pusťte si ji)

We don't need no education
We don't need no thought control
No dark sarcasm in the classroom
Teachers leave them kids alone
Hey!
Teachers!
Leave them kids alone!
All in all it's just the another brick in the wall
All in all you're just the another brick in the wall

Přivřela jsem oči a začala hlavou kývat do rytmu, mezitím si opět potáhla. Činnost jsem zopakovala několikrát dokud jsem nevykouřila celé brko. No, řekněte mi, měli jste už někdy brko ve sprše? Namydlila jsem si svou kakaovou položku. Následně opláchla pěnu, popadla ručník a osušila se. „Emo, snídaně!" Uslyšela jsem svou sestru.

Mia nakonec z autonehody vyvázla bez doživotních následků. Nějaké ty jizvy ji zůstali na památku, památka na ten příšerný den. Přestěhovala jsem se s Miou do vedlejšího města, kde mám střední školu. Bydlíme v příšerně velkým bytě. Jen my dvě. Nechtěly jsme bydlet v domě, kde jsme měli tolik vzpomínek. Kora bydlí u Davida v Prostějově, Lora u Petra v Brně. Taky jsme se dozvěděli, že nám rodiče nechali dost slušnej balík, takže nemusím ani chodit na brigádu, abych platila byt a všechny účty.

Vyšla jsem ze své koupelny a oblíkla si oblečení, ve kterém jsem chtěla jít do své nové školy. Obyčejné černé tílko, které končilo nad pupíkem, takže jsme měla holé své ploché bříško. Černé cargo kalhoty, z kterých vysely pásky. K tomu všemu černé converse botičky. Sice jsem měla oblečení v černém, ale moje vlasy zářily sytě červenou.

Slezla jsem po schodech dolů a zamířila do kuchyně. „Ahoj Em," usmála se na mě Mia. „Dobré ráno," rozčepýřila jsem ji hnědé vlasy. „Tady máš snídani," položila před mě snídani. „Děkuju," řekla jsem a dala si první sousto lívanců do pusy. Snědla jsem banánové lívance s jogurtem a jahodami, přešla jsem myčce na nádobí, do které jsem vložila svůj už prázdný talířek. „Chceš zavést?" Zeptala jsem se ji. „Dneska se projdu," řekla a já kývla, vzala jsem si klíčky od svého černého BMWčka. „Uvidíme se, až dojdu domu! Čau!" Křikla jsem na ni, než jsem za sebou zavřela hlavní dveře. Nasedla jsem si do auta na místo řidiče, nastartovala a vyjela směrem ke své škole.

Cesta netrvala nějak dlouho. Za nějakých deset minut jsem tam byla. Zaparkovala jsem na nejbližší volné parkovací místo, které jsem viděla. Věděla jsem, že jsem na sebe upoutala pozornost už jen tím, že jsem na to parkoviště přijela jak hovado, ale dobrý a zkušený hovado. Vystoupila jsem z auta a ignorovala všechny pohledy. Přehodila jsem si svůj černej batoh přes rameno, vydala se ke škole a po cestě zamkla auto na dálku. Když jsem šla k budově, všimla jsem si černé Audi zaparkované na pravé straně. Ještě jsem ji tady neviděla.

„To auto je třeba mega hezký," uznala jsem. „Taky bych jednou takový chtěl," přiznal. „Tak to bys byl frajer s takovým fárem," Zasmála jsem se. „Chceš říct, že bez něho nejsem frajer?" Udělal uraženého, ale já moc dobře viděla, jak se snaží nesmát. „To neříkám," usmála jsem.

Nemohla být jeho, to je kravina, není jeho. Muže být kohokoli jiného. Zatřepala jsem nad tím hlavou a pohodovým krokem vyšla ke dveřím ignorujíc všechny ty pohledy. Jen co jsem vstoupila do školy rozhlasem se ozvalo: „Ema Lazarská se dostaví ihned do ředitelny," ostatní si mysleli, že mám další průser. Přišla jsem ke dveřím, takže jsem hned zaklepala. Ženským hlasem se ozvalo: „Dále," Otevřela jsem dveře, pohled se mi naskytl na ženu okolo padesáti sedící u stolu. „Chvíli počkej, Emo," řekla mi a zaklepala na další dveře, ale stejně vpadla dovnitř dřív než se někdo ozval. „Paní ředitelko, je tady Ema," „Jo, ano, řekněte ji, ať jde dál," uslyšela jsem příjemný ženský hlas. „Tak můžeš, Em," paní mi pokynula k pootevřeným dveřím. Vstoupila jsem dovnitř, oči se mi zaměřily na ženu, kterou dobře znám. „ Emo," vydechla, na tváři měla starostlivý výraz. „Musím s tebou mluvit, o něčem co se netýká školy," řekla vážně. Byla jsem překvapená. Moc se mnou neřešila osobní věci ve škole. Své překvapení jsem zakryla pod kamennou masku, jak to u mě bývá zvykem. „Nač ta maska, vždyť my se už známe," znala mě. „Je tady," vydechla jsem šeptem a uhla pohledem, abych se podívala z okna. Takže to auto bylo jeho. „Em," povzdychla si. „Je zpět a změnil se," řekla Dominikova mamka, ředitelka školy. „Ty ses taky změnila, jste si dost podobní...v chování," zacukaly ji koutky úst. Její syn mě změnil ze slušňačky na drsňačku. Mlčky jsem koukala na své boty. Vypadaly zajímavě. Co to kecám, vždyť to jsou normální boty. „Doufám, že to bude mezi vámi v pohodě," povzdechla si. „To nemůžu slíbit," uchechtla jsem se. „Není v té mojí třídě, že ne?" Kňourala jsem. „Ne," uchechtla se teď ona. Uleveně jsem vydechla. „Ale stejně ho potkáš, když ne dnes, tenhle týden určitě,"

Takhle část příběhu se odehrává na střední umělecké škole ve čtvrťáku. Mimochodem Dominikova mamka je ředitelka té školy.

Grcooo