Cb: Já- já jsem.. Já mám... Já mám ženu
F: *zvednul jsem se* cože?
Cb: j-jo...
F: k-koho?
Cb: jednu doktorku..
F: *odsunul jsem se od něho* ty máš ženu a zároveň jsi se mnou?!
Cb: o-ono.. Ono to jinak nejde..
F: jsi normální? Jak to, že to jinak nejde? Proč nejsi si s ní? A hlavně.. Proč si mi to neřekl?!
Cb: zlatíčko..
F: *já ti dám zlatíčko* teď máš šanci mi to vysvětlit
Cb: *pokýval jsem* já ji nemiluju. To za prvé.
Cb: to ona se semnou nechce rozejít. Vážně.
Chtěl jsem požádat o rozvod už dávno, ona ho ale nechce podepsat, aby se mi pomstila.. Odjela do Ameriky. Už jsem ji 5 let neviděl
F: za co by se ti měla pomstít?
Cb: za to, že jsem chtěl rozvod. Už jsem ji nemiloval. Dá se říct, že mi otravovala život
F: dobře.. A teď, proč jsem o tom nevěděl dřív?
Cb: nevím.. Já.. Nepřišlo mi to nutné ti to říkal.. Navíc jsem na to tak nějak zapomínal..
F: *tak to mi teda vysvětli, jak jsi mohl zapomenout, že jsi oženěný. Jak ti nemohlo přijít nutné mi to říkat? Ty máš ženu a máš nový vztah. Můžeš mi říct, co. To. Sakra. Je?! Sedl jsem si kousek od něho a opřel jsem se o záhlaví postele. Přikryl jsem si nohy a vzal jsem si mobil*
Cb: j-já.. Budu dole.. *pomalu jsem odešel z ložnice do obýváku, kde jsem si lehl na pohovku. K sakru!... Měl jsem mu to říct dřív. Tohle jsem nedomyslel.. Když... Já se bál, že mě opustí 😭.. Co mám teď dělat? Raději mu nebudu chodit na oči. Budu spát tady. Já vím co si říkáte. Proč se nerozvedeme? Když ono to opravdu není jednoduché. To byste museli znát Jessicu.. Stojí si za svým a nerozvedu se, ani kdybych chtěl sebevíc.*
F: *myslel jsem, že to bude tak jak jsem říkal: jsi můj přítel, nikdy se na tebe nebudu zlobit
Ale to jsem tedy netušil, že je Binnie schopný tohohle. Nejvíc mě zžírá to, že jsem mu říkal. Můj broučku, můj Binnie, můj miláčku. Ale teď.. Teď vlastně není jenom můj. Stále patří ještě někomu jinému 😞
Vypnul jsem mobil a zhasnul jsem lampičku. Zhasnul jsem lampičku, ale stejně v ložnici pořád něco svítilo. Já jsem svítil i bez Binnieho doteku. Svítil jsem slabounce červeně. To světýlko nebylo tak silné, jako, když se ho dotýkám. Jenom jsem.. Žárlil. Tak moc, že jsem svítil i bez Binnieho*
Cb: *vyběhl jsem schody nahoru* s-spíš? *Svítí červeně... Musel jsem ho hrozně naštvat... zavřel jsem dveře. A došel jsem ke své skříňce s alkoholem. Kdybych to neměl zakázané, tak se nejraději vožeru až do úplné ztráty vědomí, nechci ho ale naštvat ještě víc. Dneska spíš na gauči Binnie 😃😑😔
Lehl jsem si a přikryl jsem se dekou* dobrou noc lásko moje, hrozně moc tě miluju *řekl jsem si tak pro sebe*
F: nespím Binnie *zašeptal jsem a schoval jsem se pod peřinku*
Pořád tě mooc miluju, ale chvilku mi teď potrvá. Si to.. Srovnat
*zavřel jsem oči a usnul jsem*
Cb: *Ráno jsem se probudil. Bál jsem se otevřít oči. Co když to nebyl sen, ale realita.. Notak Changbine. Ty víš, že je to realita.* hm.. Věděl jsem to. Jsem pořád na gauči *zamumlal jsem si pro sebe a posadil jsem se. Potichu jsem vyšel schody. Seděl na posteli, zády ke dveřím* b-budeš chtít snídani?
F: Binnie mně. Mně je h-rozně šp-atně
