Tajemství prvního polibku (one shot)

Tajemství prvního polibku

Zabalená v bundě a šále jsem vylezla z vyhřátého auta do kruté zimy. V zasněžené krajině, kde bílou pokrývku jen sem tam protínala zeleň jehličnatých stromů, vyčnívala malá dřevěná chatka. Silné paže mě objali okolo pasu a za mnou se ozval milý hlas mého nejlepšího kamaráda Jakuba.

„Jak se ti tu líbí?" zašeptal svou otázku brunet a já se musela usmát. Scenérie přede mnou mě okouzlila už na první pohled.

„Moc," odpověděla jsem jednoslovně, ale z mého hlasu šlo jasně vyčíst mé nadšení. Tohle byl takový můj splněný sen.

„Zlato, zajdi zatím pro dříví. Niky, vrať se prosím ještě za ostatními do auta. V chatě teď bude strašná zima, tak musíme jít zapálit krb a zprovoznit kamna," ozval se za námi hlas Jakubovy přítelkyně. To právě téhle zelenooké blondýnce patřila tato chata. Přesněji tedy jí a jejímu strýčkovi.

„Jo, hned se vrátím. Jen jsem se potřebovala trochu protáhnout." Přikývla a vydala se za svým přítelem do chaty.

Ještě jednou jsem se nadechla čerstvého vzduchu a vrátila se zpět do auta. Sedla jsem si dopředu a otočila se na své dva další kamarády. Bylo brzy ráno, a tak oba ještě spali. Pustila jsem si hudbu do sluchátek, abych je nemusela budit a zároveň se nenudila.

Byla jsem tak zabraná do hudby, že jsem až leknutím nadskočila, když Terka zaťukala na okénko. Vylezla jsem z auta, zatímco ona se venku smála mému polekání, jehož byla příčinou. Lehce jsem do ní strčila, ale i tak skončila na zádech ve sněhu. Po chvíli se přestala smát a znovu popadla dech.

„Hele uvnitř už je teplo, tak probuď ty dva spáče. Půjdeme se nasnídat." Podala jsem jí ruku a pomohla vstát.

„Jasně, ale pro příště mě takhle neděs," křikla jsem na ni, když se znovu vracela dovnitř. Otočila jsem se k ní zády a otevřela zadní dveře auta. Tam si spokojeně dál vyspával blonďáček v přítomnosti menší brunetky. Zatřásla jsem Lukášovi rukou ve snaze ho probudit. Jen zamručel a spal dál. S lišáckým úsměvem jsem si nabrala do dlaně trochu sněhu. Vzala jsem za jeho tričko a hodila sníh pod něj. Málem jsem nestihla uskočit, když Luky leknutím vylétl jako čertík z krabičky, až se skoro hlavou praštil o strop auta, snažíc se zjistit, co bylo příčinou jeho probuzení. Svým rychlým pohybem probudil i Sáru, která mu doteď spala na rameni. Ta se zmateně rozhlížela a vůbec nechápala, co se děje.

„Ty!" vykřikl Luky, když se konečně vzpamatoval z šoku a všiml si mého smíchu. Vyskočil z auta a já se mu snažila utéct co nejdál. Po chvíli začala menší sněhová bitva, při které jsme se snažili jeden druhého neúspěšně zasáhnout sněhovými koulemi. Chystala jsem se hodit další, když ke mně přiběhl a stihl mi oplatit jeho budíček. Malá kulička sněhu se mi dostala za límec a postupně sklouzla po mých zádech, vytvářejíc za sebou mokrou cestičku na mé kůži následovanou husinou.

Co nejrychleji to šlo jsem ji vytáhla. Podívala jsem se mu do očí a se slovy: „Teď jsme si kvit," jsem přešla k autu, z kterého jsem si vzala své tašky. „A pojďte, nebo na nás z té snídaně nic nezbude," dodala jsem. Vzala jsem klíče a zamkla auto. Společně jsme zamířili dovnitř a nemohla jsem se dočkat, jak to tam bude vypadat. Do té doby jsem o té chatě slyšela pouze z vyprávění, ale Terka mě ujistila, že se mám na co těšit.

Hned po otevření dveří mě ovanulo příjemné teplo. Rozhlédla jsem se po místnosti a jako první moji pozornost upoutal velký krb, naproti kterému se nacházely tři menší sedačky. Tašky jsem položila vedle vchodu a bundu pověsila na věšák. Procházela jsem se po místnosti a prohlížela si dřevěný nábytek. Velká okna dodávala pocit otevřeného prostoru, přestože byla místnost vcelku malá. Útulná atmosféra a překrásný výhled tomu celému dávaly jakési kouzlo.