Tóny osudu w/Mattem

8. ahm, prostě kapitola 8

"Můžete být poslední" řekla Alexa (které už začínám mít plné zuby) a asi čekala že mě to potěší.

Matyáš jen něco nesrozumitelně zavrčel a zpražil mě pohledem
"Nemůžu za to že nemáš kamarády a zůstal si sám..." řekla jsem "no že to říkáš zrovna ty mě překvapuje..." usmál se ironicky a ...vlastně měl pravdu...

"Fajn..." protočila jsem očima a on se zasmál.

Když už tak polovina lidí doběhla Matyáš se ke mě otočil "necháš mě vyhrát že jo ?" Ušklíbl se
"By bylo trapný kdyby tě porazila holka viď" řekla jsem "hmmm...možná..." řekl

"Když se budeš snažit tak u cíle zpomalým a možná tě nechám..." řekla jsem a dál už jsme mlčeli

--------
"Fajn ! Tak teď vy dva" řekla Alexa a já se rozhlídla okolo sebe. Naštěstí už všichni doběhli a po skupinkách seděli dále od "tratě" tedy jsem se nemusela starat o to že na mě budou ještě ke všemu všichni čumět. Jediný kdo se díval byl (asi) David s jeho kotníkem, Klára a Sisi.

"Tak tři... dva... jedna a teď" řekla přímo znuděně Alexa

Oba jsme se rozběhli a já samozřejmě vedla. Přezky lacláčů na mě vesele cinkali a já začala zpomalovat. Ať si klidně vyhraje...

Všimla jsem si že po tom co jsem zpomalila Matyáš běžel ještě rychleji. Teď jsem měla čas se rozhlídnout okolo sebe... dívalo se na nás asi 10 dalších lidí (hlavně kluci).

Už jsem skoro šla a bylo mi jedno že asi všichni pochopily že Matyáše nechávám naschvál vyhrát. Byli jsme asi 10 metrů od cíle když jsem uslyšela ránu a praskání větviček těsně za mnou utichlo. Otočila jsem se a ten idiot ležel na zemi a držel se za nohu.

"Tak poběž ne !?" Zavolala Anča která se začala taky dívat. Stojí mi nějaká hloupá výhra za to ?... ptala jsem se sama sebe.

Zastavila jsem se a šla směrem k Matyášovi... "tak vstávej ty troubo" řekla jsem a podala mu ruku... chvíli se na mě jen divně díval a pak ruku přijal a s mojí pomocí se postavil na nohy.

Zavěsil se o mě a já měla co dělat aby se mi nepodlomily nohy... byl o hlavu vyšší a měla jsem pocit že i dvakrát tak těžší. Chtě nechtě pomohla jsem mu posadit se na jeden z pařezů... vypadalo to že mi v duchu děkuje ale... nevím. Nechala jsem ho tam sedět a odešla jsem k holkám.

Mlčeli jsme
"Fajn ! Jde se do tábora!" Zavelela Alexa a a všichni věděli proč a zvedli se. Matyáše podpírali další dva kluci.

Došlo se do tábora a měli jsme rozchod... všímal jsem si že Matyáše brala jedna z vedoucích na zdrávku...
Nemá být nemehlo...

Došla jsem do chatky a plácla sebou do postele. Všimla jsem si že na mě holky pututelně civí. Věděla jsem proč...

"Nemám ho ráda ale ležet jsem ho tam nechat nemohla..." řekla jsem
"No jestli je to takhle..." začala Sisi a já po ní vrhla opovrhující pohled...

"S holkama jsme se totiž bavily..."řekla Anča a pak se rozesmála
"Jestli o něj třeba-" začala Klára ale to už ji v obličeji přistál můj polštář.

"Ne ! Ne ! Ne ! Nemám o něj zájem!" zařval jsem a když se holky začali zase chechtat zvedla jsme se a z chatky rychle vypadla.

Došla jsem až k jídelně kde zrovna v bednách přenášely rohlíky do kuchyně... neměla jsem co dělat a ani nevím co mě to napadlo ale hned co vyšla jedna z kuchařka (se jmenovkou Hanka) zeptala jsem se "ahm.. nechcete s tím pomoct?" Chvilku se na mě divně dívala jak kdybych se úplně pomátla ale pak se usmála "To bys byla moc hodna" řekla a já s ní začala nosit bedny plné rohlíků.
Nosili jsme bedny a už se mi začínala pomalu motat hlava z toho chození sem a tam. (To jsme vážně tak nenažraný že musejí obědnávat tuny rohlíků?)

"Byla bys tak hodná a donosila to ? Já musím začít vařit aby se všechno stihlo..." zeptala se mě a já přikývla. Neměla jsem na vybranou...

Podívala jsem se k bednám... bylo jich už asi jen 10. Tak jsem začala nosit.

Chybělo asi jen 5 beden. Držela jsem jednu v ruce a dívala jsem se směrem k chatkám. Všichni byli zalezlí a byl tu nezvyklí klid... nadechla jsem se čerstvého vzduchu a začala jsem cítit jídlo z kuchyně... nemohla jsem od chatek odtrhnout oči... nevím proč. Líbil se mi asi prostě ten klid ? Nevím. Občas se prostě zamyslím a moc toho nevnímám. Právě jako teď. Couvala jsem k jídelně a do někoho jsem narazila. Ze zvyku jsem zavřela oči a čekala že až je otevřu budu sedět na zemi a budu muset začít sbírat a uklízet hromadu pečiva (tvl). Ale...

"Co vyvádíš?" Zeptal se ten známý hlas a já konečně otevřela oči.
Matyáš šel právě ze zdrávky s obvázanou nohou.
"Ou...díky" řekla jsem když jsem si všimla že drží bednu která mi málem upadla "No... někdo tě musí hlídat abys něco nevyvedla..." řekl a začal se smát. "nebýt tebe tak nepadám" řekla jsem a vytrhla mu bednu z ruky. "Vypadám snad na to že bych tě chtěl shodit ?" Zeptal se "u tebe člověk nikdy neví" řekla jsem já a on se podíval na svoji obvázanou nohu. "Takhle těžko" řekl a ukázal na ni

"Si prostě idiot... řekla jsem a ani nevím proč jsem se pak zeptala "co ti na to vlastně řekli?".

Chvíli mlčel a přemýšlel "no... pokud se to do zítra nezlepší tak mě povezou do města k doktorovi". Ukázal ironicky zdvižený palec a já se zasmála "třeba si prostě příště dáš pozor" řekla jsem a vydala se dát bednu do jídelny na své místo.

Když jsem se vrátila před kuchyň Matyáš už tam nebyl. Jindy bych asi řekla že už byl v chatce... teď se ovšem belhal třeba 10 metrů od místa kde před minutou stál.

•••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••
No...takže, ahmmmmm
Pardoooooon že kapitola nevyšla taaaaak dlouho (i když pochybuji že toto ještě někdo čte... xD).
Jak dlouho že vlastně nevyšla ?...poslední asi 8. Května, heh.
No nic bylo toho docela dost a já se ne a ne k psaní dokopat. Ale! Teď jsem tady a pokusím se aby kapitoly vycházeli více (i když nevím jak to půjde jelikož mám před sebou dohromady měsíc prázdnin bez telefonu na táborech) takže uvidíme no...
Tak zatím čus.
👁👄👁