Kings [L.S.] ✓

3. Kapitola

Harry

"Louisi, že mě nechytíš," zakřičím na mého modrookého kamaráda a rozběhnu se hlouběji do upravených a rozkvetlých zahrad, které se nachází u jejich hradu.

Celý zadýchaný se schovám za pálený květináč s bílými růžemi a rozhlédnu se kolem sebe. Snažím se zadržet dech, aby mě nenašel tak snadno, ale i přesto mě za chvíli objeví.

"Mám tě," zasměje se a skočí po mně. Přidám se k němu a začnu se stejně jako on hlasitě smát. Oba dva si lehneme na záda a snažíme se popadnout ztracený dech.

"Vážně musíš už zítra odjet?" otočí na mě hlavu pohlédne do mých očí. Vždy se vídáme jen, když se naši rodiče musí setkat, což se nestává tak často.

"Musím, ale nejraději bych tady zůstal." Posadím se a opřu se o květináč. I přesto že se s Louisem nevídáme tak často, jsme nejlepší přátelé.

"Třeba bys tu mohl ještě týden zůstat a potom by pro tebe tvý rodiče poslali kočár," navrhne a posadí se vedle mě.

"Třeba," pokrčím rameny.

S trhnutím se proberu z mého snu, který byl vzpomínkou na jeden z mých zážitků s Louisem. V tu dobu nám bylo teprve dvanáct let a já i tak věděl, že je Louis ten nejvýmečnější člověk, kterého kdy poznám.

Čím více se blíží den Louisovy korunovace, tím více mou mysl sužují myšlenky na Louise a to, jak to bude všechno probíhat.

Nedokážu si ho představit jako krále, který bude rozhodovat o životech jeho poddaných. Vždy to byl spíš takový snílek, který se nikdy nezaobíral tím, co bude muset dělat. Byl křehký a nevinný, o to více se divím, že dokázal políbit Eleanor. Vždy se bál, byť jen zeptat na jednoduchou otázku. Byl prostě hrozně stydlivý a nejde mi do hlavy, že zrovna on je hetero.

Přesunu svůj pohled k oknu, abych zjistil, kolik hodin asi je. Bohužel teprve vychází slunce, takže je tedy brzo ráno, což znamená, že jsou vzhůru jen stráže, kteří hlídají celý hrad.

Stáhnu ze sebe peřinu, načež se hned na to oklepu zimou, jelikož jsou stěny hradu velmi chladné a teplo moc neudrží.

Obleču se co nejvíce teple a co nejtišeji se vydám chodbou ven na hradby, odkud bude krásný výhled na východ slunce, navíc  v tuto dobu drží stráž jeden z mých přátel. Jmenuje se Liam Payne. Seznámili jsme se při jednom z rytířských turnajů, kde mi dělal pomocníka. Zprvu to mezi námi bylo na ostří nože, ale poté jsme se dali do řeči a zjistili jsme, že si rozumíme. Liam pochází z chudších poměrů, ale to mi nikdy nedělalo problém. Jak jsem říkal, nedělám rozdíly, takže lidi soudím podle toho, jak se chovají a ne podle toho, odkud pochází.

Vystoupám po kamenných schodech, po kterých se dostanu na hradby, na kterých ještě hoří pochodně.

Vydám se až k okraji širokých hradeb, které by jen tak někdo nedobyl a opřu se o ně, abych se mohl naklonit dolů.

"Oh, princ Harry, co tady děláte?" uslyším mně známý, žertovný hlas. Otočím se a spatřím Liama ve zbroji, který ke mně jde s úsměvem na tváři.

"Ahoj Liame, vždyť jsem říkal, že mi tak nemáš říkat. Cítím se pak, jak nějaké namyšlené princátko a abych ti odpověděla na tvou otázku, probudil jsem se a už mi nešlo usnout." pokroutím hlavou.

"Víš, že to nemyslím vážně." Opře se vedle mě a společně se zadíváme na slunce, které právě vychází. Je to nádherný pohled, ale já znám ještě nádhernější. A to pohled na modrookého prince, brzy krále.

Omlouvám se za tak nudné kapitoly, ale nechci hned dávat kapitoly, jak se znovu potkají :D

Mějte se hezky a zatím byee <3

All the love     E