Kings [L.S.] ✓

5. Kapitola

Harry

Celá cesta trvá asi něco kolem jednoho dne, takže mám čas v klidu přemýšlet, jelikož Niall usnul a teď mi leží hlavou v klíně a slintá mi na kalhoty. Bohužel, nemám to srdce, abych ho zvedl, protože takhle vypadá roztomile, což bych mu nikdy neřekl.

Všechny ty hlubší city, které jsem začal k Louisovi cítit, se objevily asi, když nám bylo kolem čtrnácti let. V tu chvíli jsem si začal více všímat jeho nádherných očí a užších, malinových rtů, na kterých jsem mohl oči nechat. Bál jsem se mu říct, co k němu cítím, jelikož je tohle téma ještě hodně tabu. Ale na druhou stranu mi přišlo, že on cítí to samé co já. Když jsme byli sami, drželi jsme se za ruce a lehávali co nejblíže u sebe. Nám to přišlo jako úplně normální věc, ale před ostatními jsme to nikdy neudělali.

Myslel jsem si, že až se mu jednou konečně svěřím s tím, co k němu cítím, tak mi to bude opětovat, ale to se nikdy nestalo, protože mě předběhla Eleanor. Vůbec nechápu, co na ní vidí. Má hrozně upištění hlas a chová se, jako kdyby jí patřil celý svět. Oni se k sobě prostě nehodí. Louise je, tedy byl ten nejhodnější kluk, jakého jsem kdy znal. Pomáhal starým lidem a rád chodil do podhradí, kde hlídal malé děti, jejichž rodiče museli pracovat na polích, aby je uživili. Všichni ho měli rádi a brali ho jako normálního člověka a ne jako prince.

Vždy když jsme se bavili o tom, jak si budeme muset vzít nějakou princeznu, jsme se opravdu smáli, jelikož nám to přišlo vtipné a naprosto bláznivé, ale Louis očividně změnil názor. Podle posledních informací, které jsme měli, byli pořád spolu, ale skoro vůbec se neukazovali, což mi přijde trochu divné, ale já jim do jejich vztahu nevidím.

Z mého přemýšlení mě vytrhne zastavení kočáru a následné otevření dveří. "Vaši rodiče poručili, abychom zastavili a udělali si menší přestávku, princi Harry," objeví se ve dveřích jeden ze stráží, načež mu jen přikývnu. Nenávidím to oslovení.

"Niallere, vstáváme," zatřesu s ním, načež něco zamumlá a nějak divně se přetočí, takže kdybych ho nechytil, spadl by na podlahu kočáru.

"Vstávej, Nialle," řeknu rázněji a jeho malátné tělo posadím vedle mě. To ho již probere a zmateně se rozhlédne kolem sebe.

"Máme menší přestávku, takže se můžeme jít ven protáhnout," oznámím mu a rovnou se vydám pryč z kočáru.

Spokojeně se usměju a protáhnu si své ztuhlé svaly. Zastavili jsme na jedné mýtince u bukového lesa. Proto se odpojím od celé skupiny a vydám se ke stromům, které jsou již od pohledu mohutné.

Zhluboka se nadechnu, přičemž mohu cítit ten čerstvý vzduch, který proudí přímo do mých plic.  Sednu si na jeden pařez, který spatřím a rozhlédnu se po okolí. Je zde krásný výhled, takže mohu vidět rozkvetlé louky, obdělaná pole a zelené lesy, které patří našemu království.

Po chvíli si všimnu, že už se všichni začínají chystat k pokračování a proto se k nim vrátím.

"Všechno v pořádku, otče?" zeptám se zmateně, když se začne rozhlížet kolem sebe.

"Jistě, Harry. Neměj obavy," usměje se, ale v tom se před námi objeví asi deset můžu s potrhaným oblečením a zbraněmi v rukou.

"Vzdejte se, pokud nechcete umřít."

Hey guys, myslela jsem si, že už do téhle kapitoly dám to, jak se potkají, ale tohle mě napadlo v průběhu psaní a prostě jsem to tam dala. Snad vám to nevadí

Mějte se hezky a zatím byee <3

All the love     E