Kings [L.S.] ✓

19. Kapitola

Harry

K mému překvapení se Louis do našeho polibku po pár chvílích připojil, díky čemuž se naše jazyky začaly proplétat v boji o dominanci. Už jsem se líbal opravdu mockrát, ale nikdy jsem při tom nezažil takové pocity jako teď. Nikdy předtím jsem nikoho nemiloval tak moc jako Louise. I přesto že tohle všechno mi bylo známo, přišlo mi to jako něco úplně nového

Po delší době se od sebe odtáhneme kvůli nedostatku vzduchu. Naše obličeje jsou pořád blízko sebe, takže mohu spatřit každou malou vrásku, pihu, nebo znamínko.

"Bože, tohle jsem chtěl udělat tak dlouho," těžce vydechnu, přičemž se opřu čelem o to jeho a položím dlaně na jeho tváře, čímž je celé zakryju. Opravdu je celý malinký.

"Já taky," špitne Louis tiše a pohlédne do mých očí. Přijde mi, jako kdyby do mě jeho oči vypalovaly díru, jelikož jsou plné intenzivních emocí.

Už to nevydržím a znovu se přilepím na jeho jemné rty, které jsem si zamiloval od prvního okamžiku našeho polibku.

Tento polibek je oproti tomu prvnímu spíše jemnější a plný citů, které oba cítíme. Jsem si téměř jistý, že kdybych stál, tak by se mi ze všeho co se teď děje podlomila kolena a Louis by mě pak musel chytat.

"Harry...tohle nemůžeme. Všichni nás budou odsuzovat. Nebudeme moct být spolu. To prostě nejde. Já musím být s Eleanor a tobě brzy taky najdou nějakou princeznu. Prostě to nejde," řekne Louis zkroušeně a vjede si prsty do vlasů, za které zatahá. Z úst mu vyjde frustrovaný povzdech, který značí, že vůbec neví, co má dělat.

"Podívej se na mě, Lou," položím mu ruku na rameno, ale to s tím ale nehne. "Notak, zlato," řeknu ráznějším tónem, aby mě poslechl, což se i stane a po chvíli už znovu hledíme do očí toho druhého.

"Teď mě musíš poslouchat, ano?" vážně se na něj podívám, načež tiše přikývne. "Vím, jak se cítíš. Ale ne všichni nás budou odsuzovat. Mý přátelé tohle všechno o mně ví a i přesto se se mnou baví. Ohledně té věci s Eleanor. Mohli bychom se zkusit domluvit s našimi rodiči. Jsem si jistý, že bychom na něco přišli. Nechci se tě znovu po tak dlouhé době vzdát. Konečně jsem se odhodlal k tomu, abych tě políbil a jsem si jistý, že moment kdy se naše rty poprvé setkaly, si budu pamatovat do konce života, protože to bylo něco dokonalého. Nevím, jak to máš ty, ale už od té doby, co jsme byli menší, jsem věděl, že ty pro mě budeš ten nejdůležitější člověk na světě a vůbec jsem se nemýlil," poslední slova už jen zašeptám. V průběhu mého monologu se Louisovi v očích začaly objevovat slzy, které začaly stékat po jeho tvářích dolů.

"Harry... nechápu, čím jsem si tě zasloužil. Věř mi, že jsem se cítil stejně jako ty, ale nikdy jsem neměl na to, abych se ti vyznal. Každý večer před spaním jsem přemýšlel nad tím, co asi děláš. Pokaždé, když jsem byl smutný, jsem si prostě sedl a podíval jsem se na oblohu, přičemž jsem se uklidnil tím, že ty se koukáš na úplně samou oblohu a jsi někde tam. Tohle byla jedna z věcí, která udržovala mé myšlení v klidu, jinak bych se zbláznil.
Bylo to tady hrozné, H. Nikdo mě tady nechápal a já už jsem vážně nevěděl, co mám dělat," dokončí s roztřeseným úsměvem na tváři a lehce přiloží své rty na ty mé v uklidňujícím polibku.

Yeeey, zdravím po delší době neaktivity. Pokusila jsem se něco napsat, takže doufám, že to není až taková tragédie :D

Btw dělám to samé co Louis. Pokaždé když mám špatnou náladu, tak se prostě kouknu na oblohu a uklidním se tím, že se kluci koukají na stejnou oblohu a záleží jim na mně.

Mějte se hezky a zatím byee <3

All the love     E