Anything - YoonMin (Yoongi & Jimin)

4.

(Pohled Yoongiho)

Každý den stejný. Každý den, doslova každý. Už uběhl týden po tom co jsem se srazil s tím mladíkem. Ráno vstanu, udělám si hygienu, jdu do školy, učím se, po škole mě obvykle odchytne parta debilů a pak jdu domů spát. Furt stejný. Teda, až na jedno. Do učebny klavíru chodím každý den po škole. Dneska to není výjimka, sedím za klavírem a hraju noty které jsou pro mé prsty až moc známé. Moje prsty si dělají co chcou, můj mozek je neovládá. Ovládají je city, city co cítím, city které nenávidím ale i miluji. Moje ruce se pohybují jako by nic nevážili a moje srdce bije jako kdybych běžel maraton. I přes to že je tohle něco co mě baví a miluji to, tak mě to od problémů nezachrání.

(Pohled Jimina)

Kazdy den na škole je lepší a lepší. Miluji to tu, je to tu lepší než na minulé. Až na jedno, na toho záhadného kluka, který mi láme hlavu každý den. Poslouchám jeho hraní když jdu ze školy a někdy se zastavím i u dveří, když mám odvahu tak je i pootevřu. Dneska mám odvahu nějakou velkou, dveře jsou do půl otevřené a koukám se na mladíka jehož jméno neznám. Když dohrál tak už bylo pozdě zmizet, z zaťatými zuby a nervama až někde jsem zatleskal. Mladík se vylekaně otočil ke mně a jeho pohled mluvil za vše.

,, Omlouvám se... Hrál jste úžasně..." řekl jsem a chystal jsem se odejít dokud mě jeho hlas nezastavil.

,, Děkuji." Řekl a já se na něho pootočil. Odešel jsem. Neměl jsem odvahu se ho ptát na jméno, neměl jsem odvahu s ním mluvit a neměl jsem odvahu se mu podívat do obličeje. I přes to že mě tak láká, mě od něho něco odtahuje. Bojím se co si o mně pomyslí.