Dědictví meče

Symbol

Ain se probral a zjistil, že leží na mýtině. Rozhlédl se, krom něho tam leželo jen několik velkých balvanů. Chlapci se vybavila podivná chatrč se starcem, ale po nich tam nebylo ani památky. Zamyslel se, jestli to nebyl jen sen. Asi jenom usnul na trávníku a zdál se mu sen tak živý, že měl pocit, že to bylo skutečné.

Vzepřel se na rukou a v tu chvíli mu levou paží projela ostrá bolest. Posadil se a podíval se na to, co mu bolest způsobilo. Na levém předloktí měl vypálený znak. Vypadalo to jako rovnostranný trojúhelník základnou směrem k zápěstí. Kůži kolem měl zarudlou, ale samotný symbol měl temně zelenou, až skoro černou barvu.

Do háje. Pomyslel si. Ten zmetek. Znovu se rozhlédl kolem sebe a uviděl, že na kamenech uprostřed mýtinky se plazí svijovec, rostlina kterou hledal. Dovrávoral ke kamenům a utrhl několik šlahounů. Na chvíli se opřel o chladný kámen a poté se vydal nazpět do hradu. Cestou se potácel a hlava mu třeštila z bolesti i z toho co prožil.

Do hradu trefil, ani pořádně nevěděl jak, došel k nejbližší studni a vylil si na hlavu celé vědro ledové vody. Trochu se mu ulevilo, ale vypálený znak na ruce ho pořád pálil. Opatrně si stáhnul rukáv košile, aby spáleninu skryl před zraky okolních lidí.

Odnesl Decruxovi nasbírané rostliny a doufal, že ten se nebude příliš vyptávat. Nebyl si jistý, jestli mu má povědět o svém zážitku, ale prozatím to zamítl. Bál se, že mu Decrux nebude chtít věřit a bude si myslet, že se nechal jen potetovat. Tetovaných lidí žilo v podhradí několik, někteří měli vytetované symboly svých náboženství, někteří umělecké kresby, ale věděl, že Decrux není příznivcem tetování a nikdy s takovými lidmi nemluvil, pokud to nebylo nezbytně nutné.

Decrux byl ale myšlenkami úplně jinde a tak jen od chlapce převzal byliny, přejel ho těkavým, lehce zamračeným pohledem, jakoby na chlapci něco nebylo v pořádku, ale nebyl si jistý co. Ain se u něho příliš nezdržoval a raději odešel do své jizby. Svlékl košili a padnul na postel, po malé chvíli se projevilo celkové vyčerpání a on se propadl do hlubokého spánku.

Zdály se mu podivné sny. Ocitl se v neznámé zemi a viděl neznámé lidi. Stál na bojišti a kolem něho byla rozseta mrtvá, zkrvavená těla válečníků. Kousek od něho stál statný muž ve zbroji, kterou Ain znal ze starých knih. Muž stál vzpřímeně a v jedné ruce držel mohutný palcát. Něco na levo od Aina se pohnulo. Byl to jiný válečník, těžce zraněn, ale stále na živu. Podle jeho zdobeného brnění chlapec poznal, že muž musel být král, nebo alespoň příslušník královské rodiny. První muž otočil hlavu směrem k němu a Ain se vyděsil, že se dívá na něho, ale muž došel k raněnému a mocným úderem mu rozrazil lebku. Najednou se svět kolem chlapce rozvlnil a on se ocitl na náměstí neznámého města. Chtě nechtě musel sledovat popravu zhruba tuctu pánů v drahých oděvech. Na dřevěné tribuně stál muž hrubých rysů ve tváři a s potěšením sledoval práci popravčího. Ain po chvíli poznal stejné držení těla jako měl muž v brnění před chvílí. Může to být tentýž člověk?

Chlapec se probudil za svítání. Jeho postel byla propocená skrz naskrz a ruka ho opět pálila. Zamžoural očima, aby zaostřil zrak a podíval se na své předloktí. Podivný trojúhelník tam stále byl, ale nyní z jeho vrcholu vybíhal malý výčnělek, který připomínal lístek pučící rostliny. Ain se posadil na posteli a bezradně vzal hlavu do dlaní. Co to má být? Představa, že s tím vším bude muset jít trénovat šerm se mu vůbec nelíbila, na druhou stranu se utěšoval představou, že mu to nedovolí neustále myslet na jeho ruku.