T/j seděla na tribunách potemnělého famfrpalového hřiště a listovala v Dějinách Borovické školy, když zaslechla svižné kroky mířící k druhé straně hřiště. T/j zvedla oči od knihy a v temné postavě rozeznala ředitelku její školy, Hadimíru. Při pohledu na její vlasy lesknoucí se v jemné záři měsíčního světla ji zašimrali motýli v břiše. Počáteční nadšení ze spatření Hadimířiny tváře ustalo, když právě na té tváři spozorovala kutálet se slzy. T/j k ní narychlo přispěchala a odhrnula jí vlasy z očí.
"Copak tě trápí?" Zeptala se T/j snažící se zachytit Hadimířin pohled, ovšem bez výsledků. Hadimíra svýma očima neustále uhýbala jako by pro ní bylo nemožné setkat se očima s t/j.
"Je tu jedna věc..." začala Hadimíra
