Následníci VI. - Výměna

6. Kapitola - Druhá rána

Bohužel ale Carlose v Auradon city objevil Ben, který tomu, že je Carlos, moc neuvěřil. Vzal ho tedy do náruče a odnesl domů.

Jane mezitím přišla s Dudem, který byl uvězněn v Carlosově těle, do Eviina domu. První, co jí přivítalo byla Evie s varováním: „Jane... Asi tušíš, co se stalo s Carlosem a Dudem, že ano?" „Jo, Duda vedu ale Carlos utekl..." odpověděla jí Jane, ale pak jí něco došlo: „Ale... Když se mě teď ptáš... Tak to má nějaký důvod, že? Co se stalo?" „Mal a Jay... Pojď dovnitř a uvidíš sama..."

V jídelně byla Mal, Jay a Hanzi. Mal s Jayem se hádali a Hanzi se jim v tom snažila bránit. Jane jen stěží zaslechla, co tam po sobě pokřikují.

„V žádnym případě! V tomhle těle nebudu ani minutu!" křičela Mal na Jaye. Ten jí hned odpovídal: „Ale já s tím nic neudělám, Jayi! Kdybys neříkal tamty slova, tak by se to nestalo! Takže mě z toho neobviňuj! A jen tak mimochodem... Být zase v tvým těle je jako mít na každé ruce, noze a břiše pět kilo brambor!"

Jane ne k Evie naklonila: „Prosím, řekni mi, že si jen nacvičují scénu do divadla a celé to jen hrajou." „Ani nevíš, jak ráda bych to řekla, ale to bych lhala," odpověděla jí na to Evie, „Ale já a Han jsme v pořádku. Naštěstí." Jane se dál vyptávala: „Jak se to stalo teď?" „Začali se hádat, kdo to má horší. Jestli holky nebo kluci. Pak Jay řekl něco jako, že ‚To by mě doopravdy zajímalo, jak těžký to můžou mít holky' a stalo se tohle," vysvětlila jí Evie.

Hádka mezi Jayem – Mal a Mal – Jayem pokračovala. Jay v těle Mal zatím „sám sobě" vyčítal: „Jak, že s tím nic neuděláš? Kouzlit umíš, ne?" „To umím," argumentovala Mal, která taky nebyla úplně ve své kůži, „ale absolutně nemám šajna, co je tohle za kouzlo!"

Do domku vešel Ben, který nesl Carlose, ale myslel si, že nese Duda, a hned se otočil na „jeho majitele": „Tady máš Duda, Carlosi. Doběhl až do Auradon city." „JÁ jsem Carlos!" ozval se znovu pes, „Kolikrát ti to budu ještě říkat, Bene?" Na jeho stranu se přidala i Evie: „Bene, je to pravda. Carlos je opravdu pes a Dude je zase Carlos. A teď momentálně je ještě Jay Mal a Mal Jay." „Jo, víme. Zní to divně, ale je to pravda. A ne, nevíme, co s tím udělat," dodala Han.

„I tak si myslím, že Carlos dopadl hůř než já," neodpustil si Jay v těle Mal. „Vážně?" začal argumentovat Carlos, „nevím, jestli je horší být pes nebo holka. Holky to totiž mají těžký, a proto bychom je my kluci měli chránit. A já si jdu najít něco k jídlu." Seskočil z Benova sevření a zamířil do kuchyně, kde na kuchyňské lince stála čokoládovo citronová bábovka. Carlos do jednoho plátku kousl, ale hned to vyplivl, což se u něj moc často nestává.

„Evie, není v té bábovce něco jiného?" zeptal se jí Carlos. Evie to ale přišlo divné, do bábovky dala totiž všechno, co obvykle: „Ne, proč?" „Není dobrá," odpověděl jí, „Vlastně... chutná tak nějak zkaženě..." „To není možný," protestovala dcera Zlé královny, „Upekla jsem jí včera. Tak rychle se zkazit nemohla." Přešla do kuchyně a ochutnala. Bábovka ale byla naprosto v pořádku...

„Moment!" řekla Jane, „asi mám nápad." Přistoupila k Dudově koutku, kde měl misku s granulemi. Tu vzala a postavila jí před Carlose: „Tady. Zkus tohle," vyzvala ho. „Vážně si myslíš, že budu jíst Dudovy granule?" „Dělej!" stála si Jane za svým. Carlos ale dál odporoval, že v žádném případě. Jane tedy vzala jednu granulku do ruky a s pomocí Evie, která Carlosovi otevřela pusu, mu ji dala.

Místo ale dalšího vyplivnutí se ozvalo: „Hmm... není to zas tak špatný," a za chvilku byla Dudova miska prázdná.

Z venku se ozvala jakási podivná rána, která všechny vyděsila, a která způsobila, že všichni přítomní se šli podívat, co se děje...