Ráno jsem se probudila něco málo po sedmé a asi za půl hodiny za mnou do pokoje přila sestřička. Podala mi léky a řekla mi, že nakonec mě pustí u dnes.
Upřímně, první jsem nevěděla, jestli se mám těšit domů. Přece jenom jsem byla pořád dost v šoku z toho co se stalo včera. Vzpomněla jsem si,že musím zavolat Emily, ať nechodí, ale pak jsem si to rozmyslela a napsala jí jen krátkou SMSku. Začala jsem se balit domů. Během dne se nic moc zajímavého nedělo, jen jsem to napsala mámě a taky jsem ji napsala, ať pro mně dojede kolem třetí. Po chvíli mi napsala e přijede a e se na mně těí. Jen jsem se lehce pousmála a la jsem si dobalit vechny věci na cestu domů.
U jsem na mamku èekala venku pøed nemocnicí, ale cinkl mi mobil a na displeji se mi zobrazila zpráva.
14:56
Mamka: Ahoj Carol, bohužel dojedu až kolem čtvrté, ve městě je velký provoz. Máma
Jen jsem si povzdychla a řekla jsem: Kolona, klasika.
Šla jsem si sednout do čekárny a potom si jen tak projídla internet. Narazila jsem na článek: Z vězení utekli 3 muži , kteří se pokusili vytvořit nebezpečný plyn a zahubit jím celý NewYork. Policii se ještě nepodařilo pachatele najít.
Trochu jsem začala být nejistá, bydlím NewYorku a opravdu se mi nechce úplně tak umřít.
Pak jsem však článek začala ignorovat a podívala jsem se co je nového na instagramu.
Avšak dělat jsem to asi neměla. Všichni sdíleli zprávu a 3 mužích jako diví a já jsem v podstatě nepochopila proč. Napsala jsem svoji nejlepší kamarádce Peggy.
J: Ahoj Peggy, proč je všude zpráva o těch třech chlapech?
P: V podstatě ani nevím, myslím, že se lidi navzájem varují před nebezpečím. Myslím, že nic víc.
J: Ok, díky moc. Ahoj
P: Měj se
Schovala jsem telefon do tašky a z ní jsem také vytáhla knížku.
Tam snad na nic z článku nenarazím.
Něco málo po čtvrté pro mě máma přijela, dala jsem si věci do kufru a sedla jsem si za mámou na přední sedadlo.
Mamka zapla radio a co jiného by se z tama mohlo ozývat, než TA zpráva.
Asi po, pro mně ukrutně dlouhých, třech minutách konečně pustili v rádiu nějakou hudbu.
Asi po dveceti minutách jsme dorazily domů. Přivítala jsem se se všemi včetně Amandy a Emily.
Začala jsem si vybalovat věci ve svém pokoji. Nejednou do mého pokoje vtrhla Emily, potichu, teda alespoň se snažila, zavřela dveře a začala se mě nedočkavě vyptávat na moje ruce a na moje „superschopnosti”.
E: A jak jako se to stalo?
J: Jak to mám asi vědět!?
E: Tak snad to jen tak nepřilítlo z nebe?
J: No tak očividně jo, pokud je to z toho blesku. Jako dává to celkem smysl. Asi jsem nějakou energii dostala z toho stromu.
E: Musíš to někomu říct.
J: Ty ses asi zbláznila ne?
E: Tak jako uvědomuješ si, že bys mohla být opravdový superhrdina?
Nad její pitomou poznámkou jsem jen mávla rukou a šla jsem si dál vybalovat věcí z tašky. Jakmile Emily zaregistrovala, že ji ignoruju odešla a dál už mě nechala být.
Asi za dvě hodiny nás máma zavolala na večeři.
U večeře jsme si jen tak povídali o všem možném. Vždycky mě celkem fascinovalo, jak se ve dveceti minutách dokáže prostřídat deset různých témat a nikdo si toho prakticky nevšimne.
Po večeři jsem šla k sobě do pokoje, pustila jsem počítač a asi do půl jedné ráno jsem se dívala na Netflix.
Takže po dlouhé době Ahoj Ahoj.
Omlouvám se, že jsem teď nevydávala žádné kapitoly. Upřímně mě vždycky baví to psát tak první dvě kapitoly a ten zbytek píšu už jen tak z donucení (teda až na mou druhou „ knížku”, kam píšu svoje básničky a nikoho tady to nezajímá). Nedokážu vůbec odhadnout kdy vyjde další kapitola. S mojí leností tak za rok.
No dneska je Nový rok, tak se v dalším roce mějte pěkně, hodně zdraví, štěstí, úspěchů v roce 2022.
Bubák 👻
