Nikdo Mi Tě Nevezme [Yzomandias]

29...

Ráno jsem se probudila vedle Dominika, který stále spal. Vzala jsem si do ruky telefon, abych se podívala, kolik je hodin. Bylo něco málo po sedmé hodině ranní a já si všimla, že mám několik nepřečtených zpráv od Jakuba. Odemkla jsem telefon a podívala jsem se na ty zprávy.

,,Vím že jsem udělal hodně velkou chybu, když jsem tě podvedl s tou brunetou, za to se omlouvám a chápu, že mi neodpustíš a že spolu už nejspíš nebudeme, ale chtěl bych se zeptat, jestli nechceš být alespoň kamarádka, jelikož, když se třeba někde potkáme například ve studiu, tak tam bude zbytečně napjatá atmosféra a to nechci. Tak se tě ptám, jestli nezačneme od znovu, ale pouze jako kamarádi nic víc. Co ty na to?"

Jakmile jsem si tu zprávu přečetla, tak jsem přemýšlela, jestli to přijmu, ale pak jsem si uvědomila, že mě sice zklamal, ale pokud budeme kamarádi, tak to bude v celku ok, tak jsem mu na tu zprávu odpověděla ,,souhlasím s tebou, kamarádi být můžeme, ale nemyslím si, že někdy do budoucna budeme spolu to asi ne"

Vstala jsem z postele a šla jsem vykonat potřebu, jelikož jsem potřebovala strašně čůrat. Umyla jsem si ruce, udělala jsem si hygienu, pak jsem šla dát vodu na kafe, a šla jsem dělat k snídani lívance s ovocem. Jídlo jsem měla hotoví, tak jsem se rozhodla jít vzbudit kluky. Jen co sem každýmu oznámila, že mají snídani a kafe na stole, tak vylítli jako střela do jídelny ke stolu, já se pouze nad tím zasmála a přidala jsem se k nim. Dojedli jsme lívance, špinavé nádobí jsme dali do myčky, a já se následně vydala do pokoje za Dominikem mu říct, že mi psal Jakub a ukázala jsem mu zprávu co mi psal. On mi na to odpověděl ,,Je vidět, že tě má rád pořád víc než kamarádku, ale když to takto posral, tak je na 100% rád, že jsme alespoň kamarádi." Já jsem se pouze usmála, ustrojila jsem se a mohli jsme se vydat za Kubou a jelikož ho odpoledne propouští, tak ho jedeme vyzvednout z nemocnice. Přijeli jsme před nemocnici, vystoupili jsme a vydali jsme se k recepci, kde seděla milá, hezká recepční. Pozdravili jsme jí, ona nám pozdrav obětovala a mi šli k výtahu, kde jsme zmáčkli dané patro a jeli jsme do něj, vystoupili jsme z výtahu a vydali jsme se na pokoj 205 kde ležel Kuba.

Pozdravili jsem se, chvíli jsme si povídali, poté přišla sestřička, která mu řekla, že už může jít, tak jsme šli. Na recepci musel podepsat papíry o tom, že ho propouští. Když všechno vyplnil, tak jsme se vydali autu, nasedli jsem si a vyjeli směr Kubův byt, když jsme byli před jeho bytem, tak se mě zeptal, jestli nejdu s ním, že si se mnou chce promluvit, já na to pouze kývla, tak jsme oba vylezli a vydali jsem se do jeho bytu.

Přišli jsme tam, tak mě Kuba poslal do obýváku ať si jdu sednout, že si jde dát tašku do ložnice. Tak jsem šla do obýváku sedla jsem si na gauč, po chvíli přišel Kuba a sednul si vedle mě. Chvíli bylo ticho, dokud ho Kuba nepromluvil.

,,Omlouvám se, že jsem ti způsobil, takovou bolest, já nechtěl, ale stalo se to, ty jsi trpěla kvůli kreténovi co ti za nic nestál, ale i tak jsi mu dala šanci a já ji posral, tak jsem rád, že jsme alespoň kamarádi" usmál se na mě

,,Jo trpěla jsem, ale co stejně jsem ráda, že jsem to s tebou zkusila, ale jestli chceš, tak můžeme být třeba kámoši s výhodama" dokončila jsem svojí myšlenku

,,Jako neříkám, že se mi nelíbí nápad být s tebou kamarád s výhodama, ale pro mě to bude horší, jelikož tě miluju. Zkurveně moc tě miluju, že jsem schopnej udělat pro tebe cokoliv" dořekl svoji myšlenku.

Viděla jsem, jak mu pomalu stéká slza po tváři, tak jsem jí setřela a políbila jsem ho na rty. Chvíli byl v šoku, ale poté začal spolupracovat. Odtrhli jsme se od sebe kvůli nedostatku vzduchu. Podívala jsem se mu do očí a řekla jsem mu to co mám na srdci ,,I přesto, že jsi mi ublížil tě pořád miluju, jenom potřebuju čas si to urovnat v hlavě jestli ti mám dát další šanci a nebo budeme kamarádi s výhodama."

Čauky, vítám vás u dalšího dílu. Omlouvám se za chyby. Kratší kapitolka.

Jak si myslíte, že to dopadne? Dá mu další šanci a nebo budou pouze kamarádi s výhodama?

745 slov