Nikdo Mi Tě Nevezme [Yzomandias]

33...

Přišli jsme do studia a Jakub se ke mně zvednul a šel mě obejmout, popravdě mi tato jeho nálada byla divná, tak jsem se mu podívala do očí a všimla jsem si, že má rozšířené zorničky, tak jsem nad tím protočila oči a Dominikovi došlo proč jsem asi odešla od něj a ignoruju ho. Tak si vzal Jakuba do vedlejší místnosti, aby si sním promluvil. Oba přišli po patnácti minutách a Jakub šel ke mně já jsem na něj koukala vyděšeným výrazem. On se mě zeptal, jestli si můžeme promluvit kývla jsem na náznak souhlasu a šli jsme vedle do místnosti.

Začal se mi omlouvat za všechno co mi kdy udělal, atd... Já jsem na něj koukala a čekala jsem až svůj proslov dokončí. Když ho dokončil, tak jsem mu řekla, že ještě jednou na mě stáhne ruku anebo cokoli, tak jdu od něj on kývnul na souhlas, že mi rozumí a šli jsme nazpátek. Samozřejmě si Radek neodpustil poznámku ,,To byl, ale rychlý šuk a ani nic nebylo slyšet" a začal se smát. Já jsem si sundala botu a hodila jsem jí po něm a s mým štěstím dostal botou do hlavy já se pouze zasmála a ostatní se mnou.

Bylo něco kolem desátý, tak jsem se rozhodla jít domů, ale Kuba za mnou přiběhl, vzal mě kolem ramen, rozloučili jsem se a šli jsme spolu domů. Doma jsem udělala těstoviny s kečupem, najedli jsme se, potom jsme šli spát.

Čauky, vítám vás u dalšího dílu. Omlouvám se za chyby. Trochu kratší kapitolka.
Poslední kapitola co mám předepsanou. Uvidíme se za týden ✌️❤️

260 slov