V Doriho objetí

11

"Co?!?" zhrozila jsem se.

"Co je?" zeptala se .

"vždyť to je několik tisíc kilometrů od mého domova"

"Tak Emmo, nemůžeš jen tak odejít domů, protože právě tam tě bude David hledat jako první."“ řekla a trochu zesmutněla.

"Dobře, ale co budeme dělat? Já nemám žádné peníze" řekla jsem. "Neboj, neukradla jsem jenom klíče." "Aha.. A do jakeho hotelu půjdeme?" "to nevím, ten co bude po ruce." "Dobře, kolik peněz si vůbec vzala?"

"No tak nějak..." začala počítat.. To bude asi hodně peněz.

“... Mám nějak okolo dvou tisíc dolarů, ale mám i kreditku, takže by nám to mělo stačit."

Dobře, ale co když.."

"Pšt!..“ přerušila mě Kája.

"Slyšíš to?“ zarazila jsem se. "co?" "Poslouchej.." zaposlouchala jsem se. Slyšela jsem jenom jak vrní auto, ale najednou jsem uslyšela, jak někde za námi jede auto, bylo docela hlučný. "Kdo by ale jezdil tak pozdě večer?" "Davidova ochranka..“

Zhrozila jsem se ještě víc.

"Cože?!.. Oni nás najdou jestli nezrychlíme!"

"UŽ je pozdě! Podívej se do zpětného zrcátka!"

Přikývla jsem a podívala jsem se do zpětného zrcátka.

Bylo tam auto a je docela blízko. "Sakra! Je tam jedno auto a není zrovna moc daleko a je nám čím dál blíž za zadkem!" musíme zrychlit. Kája hned začala přidávat rychlost až jsme byly na 150 km/h.

Stejně nás doháněli.
Už jsme byli od sebe nějak to metrů. "Kájo šlápni na to!"

"No jo neboj, nedohoní nás.." Zrychlovala už jsme byly na 189km/h. "Kolik si myslíš že tam v tom autě je těch bodyguardů?"

"To nevím.. Asi 4, ale je možné že jsou i na motorkách."

Podívala jsem se do zadu a uviděla jsem.. Co to je.. To je přece ZBRAŇ! Jeden chlápek vylezl z okýnka a měl v ruce zbraň vypadá to jako brokovnice.

Začal mířit přímo na Kájino místo. Kájo pozor mají zbraň!"

Jenom když jsem to dořekla tak kulka projela sklem jak ze zadu tak ze předu, sotva minul Káju.

"Sakra! Tohle jsem nečekala že začnou i střílet!"

"Ale proč míří jenom na tvoje místo?" Posívala se na mě.