Zůstaň tu se mnou (songfic, ff Avengers)

Zůstaň tu se mnou - 2. část

Nerad otevřel oči. Spal by raději mnohem déle přitisknutý k Samovým zádům. Ruce měl kolem jeho pasu. Nepohnul se. Pozoroval, jak klidně oddechuje. Věděl, že by se měl obléknout a vypadnout zatímco Sam spí. Na druhou stranu ovšem věděl, že se dlouho neuvidí.

Nemohl si jen tak vyrazit na milenecké rande s hledaným zločincem.

Měl bych jít, ale už jednou jsme se ani nestačili rozloučit, posadil se.

Pohyb Sama probudil. Zamžoural.

„Ještě spi, Same. Je brzo," nebyl si jistý, jestli je rád nebo ne.

„Nechtěl ses rozloučit?"

„Loučení je... těžký. Nevím, co bych ti měl říct."

„Takže by ses radši tiše vytratil? Tak jako to dělal Stark, než se dal dohromady s Pepper?" Měl o Rhodeym mnohem lepší mínění.

„Ne, prostě..." zmlkl, nevěděl.

Sam se posadil. „Pomůžu ti s výztužemi," snažil se to přejít. Byl rád za to, že Rhodey může chodit i za jejich společnou noc, ale nemohl po něm žádat víc. Ne, teď. Sám neměl, co nabídnout a život na útěku... to si Rhodey nezasloužil.

„Nemusíš, zvládnu to."

„Prostě mě nech," tón Samova hlasu nepřipouštěl námitky.

„Dobře," nechal si pomoct. Nedbal na to, že chce hned odstoupit z jeho dosahu. Vzal ho za ruku. „Same... já... opravdu nerad se loučím. Mrzí mě, že nemůžu zůstat delší dobu." Myslel vážně každé slovo.

„To je v pořádku. Opatruj se," políbil ho. Neměl na výběr. Musel ho nechat odjet.

(Budem se rvát, budeme řvát,

hrát nejlepší přátele,

čmárat si po tělech,

že jsme dva andělé,

budeme smích v peřejích,

jen zůstaň tu se mnou.)

*

Proč? Sakra, proč? Nakopnul vzteky nejbližší skříň. Nedbal na to, že ho zabolely prsty. Shodil i papíry ze stolu. Rozlétly se po místnosti. Odrážely jeho zoufalství, ztrátu. Nebyl jediný, kdo někoho ztratil, věděl to.

Nemohli jsme si ani promluvit. Najít si tu trochu času pro sebe navzájem. Nechali jsme se zahltit potřebnějšími věcmi a teď... je moc pozdě. Už mu neřeknu to, co jsem měl říct, když jsme byli spolu v Sýrii. Thanosovo lusknutí mi ho vzalo.

Nesebral rozházené papíry. Nedokázal se smířit se Samovou ztrátou. Ano, měli rozdílný pohled na některé věci, ale jejich vzájemné pouto znamenalo víc.

Nezvládnu to bez tebe, Same. Nedokážu to, nemohl si spokojeně žít. Bolelo to. Bylo to jako kdyby přišel o polovinu vlastního srdce. Trpěl.

Kéž by šla změnit minulost...

(Budem se rvát, budeme řvát,

hrát nejlepší přátele,

čmárat si po tělech,

že jsme dva andělé,

budeme smích v peřejích,

jen zůstaň tu se mnou.)

*

Dokázali všechny přivést zpátky, ale zaplatili za to. Tonyho smrt, Steveova volba... hodně věcí se změnilo.

Dělalo mu problém, že Sam převezme kapitánův štít, ale snažil se to respektovat. On do toho mluvit nemohl. Netýkalo se ho to.

Měl radost, že je Sam zpátky, nehledě na věkový rozdíl, který se o trochu prohloubil. Bylo mu to ukradené. Záleželo jedině na tom, že ho znovu nehodlal ztratit. Slíbil to sám sobě. Věděl i to, co udělá. Co měl udělat už dávno bez ohledu na okolnosti.

*

Sam vstoupil do Jamesova bytu opatrně. Už to byly roky, co tu byl naposledy. S pobavením si všiml, že se změnilo sotva pár věcí. Zamířil po paměti a po vůni. Počítal se vším možným, ale večeře, nijak nerušená, byla tím posledním.

„Bylo to vynikající," neměl ani ponětí, že Rhodey vaří tak dobře.

„Díky. Nechtěl jsem nic objednávat, tak..." byl nervózní. Chystal se po hlavě skočit do vroucí vody, udělat pitomost. „Chyběl jsi mi, Same," potřeboval to vyslovit. Pořád se trochu zdráhal uvěřit tomu, že je zpátky, živý.

„A... něco jsem si uvědomil. Budu se s tebou loučit klidně každej den, ráno, večer. Chci vedle tebe usínat a nejen to. Nesnesu, že bych tě měl znova ztratit," krátce se odmlčel. „Zůstaň se mnou," věděl, že Sama zaskočil. Trochu se bál, že ho odmítne.

„Myslíš to vážně?" Byl překvapený, zaskočený. Za tak prostým vyznáním se skrývalo tolik.

„Myslím to naprosto vážně. Nežertuju."

„Vím, že ne," políbil ho, jen lehce. „Zůstanu," i pro něj to znamenalo mnoho.

***

Nemyslel, že by to, kdy dokázali uskutečnit, a přesto... tu stáli. Nešlo jen o ně dva. Ano, byla to významná chvíle, ale to i pro pozvané. Pro ně dva znamenal ten kus papíru společný začátek, život. Možnost zestárnout společně.

Usmál se, když Rhodey podepsal. Nezaváhal, neměl proč. Dával si při podpisu akorát pozor, aby napsal správně příjmení. To bylo vše. Teď už nebyla cesta zpátky, ale nelitoval. Strávit zbytek života s Jamesem bylo víc, než si mohl, kdy přát. Ohlušujícímu potlesku a jásotu se zasmál.

***

Teď bys mi gratuloval, Tony, a přidal k tomu i něco o tom, že by mi Sam neměl moc ubližovat. No, doufám, že z nás máš radost. Je to nový začátek.

Jemně Sama přitáhl k sobě. Novomanželský polibek oplatil s radostí.

Spolu. V dobrém i zlém.

Bylo to všechno, co si mohl přát. Rodinus mužem, kterého miloval. Nic víc.