Antasia-Počátek

Bezmoc

Byl krásný den v Hyrwasu a elfská princezna Lúthien s probouzela do jasného dne. Z okenic prosvítalo světlo Anaru na blonďaté vlasy princezny a venku byl slyšet smích hrajících si dětí. Lůthien vstala z kožichů, kterými byla její postel poseta a ospalým krokem a pootevřenýma očima, šla pro své věci do dřevěné skříně v rohu místnosti, na proti od okna. Princezna svlékla košili, utkanou z nejjemnějších vláken a chystala se obléci. Při oblékání ji však vyrušil mladý a urostlý elfský muž. „Dobré ráno, má nastávající." promluvil muž a princezna se s leknutím zahalila pláštěm, který držela v ruce. „Okamžitě se otoč! " vykřikla princezna a se zděšením se schovala za dvířka skříně. „Omlouvám se. Nechtěl jsem tě vylekat." odpověděl elf a s úsměvem na tváři se otočil zády k princezně. Princezna si rychle oblékla kalhoty a při zapínání vesty povídala „Nemůžeš mi sem jen tak vrazit Darrnele! A navíc takhle po ránu!" dopnula si vestu a vylezla z poza dvířek „Co jsi mi chtěl?! " řekla rozzlobeně a s mírným znechucení k Darrenelovi. „Chtěl jsem se zeptat, jestli by jsi se mnou dnes nejela na lov. Myslím, že by to mohl být krásně strávený den" odpověděl Darrenel a pomalu se otočil k princezně. „Nemám zájem s tebou něco lovit! Nemám chuť s tebou dělat cokoliv! A teď mě prosím omluv! " řekla princezna a šla si pro toulec s šípy a luk, které leželi na stole pod oknem. „Jak je libo princezno, ale stejně budete má! " Zasmál se Darrenel a zabouchl za sebou dveře. 

Princezna mlčela, věděla totiž, že má Darrenel pravdu. Jelikož podle starých elfských zvyků, se o ruku princezny elfů mohl ucházet jen ten, který pro eflský národ udělal něco záslužného. No, a jelikož Darrenel před nedávnem zachránil krále před padající skálou, tak podle zákona má na to právo. Sic mnozí tvrdí, že se jednalo pouze o náhodu, že Darrenel šel s dřívím náhodou kolem krále, který stál pod zaseklými kameny ulomené ze skály, hovoříc s koženářem a náhodou zakopl o kámen ležící na zemi přesně ve chvíli, kdy se kameny sesunuli dolů a svím pádem srazil krále pryč z cesty padajícího kamení. Ale král to viděl jinak. A proto slíbil Darrenelovi svou dceru za ženu. Ať to bylo jakkoliv, princezna byla nucena do závazku manželství, což se jí moc nelíbilo.

Princezna popadla toulec s lukem a šla ze své komnaty schodama dolů na cestu, jež vedla k polorozpadlé chatrči, ve které žila stará bylinkářka. Při cestě se kolem princezny objevil houf dětí, držící se za ruce a prozpjevující dětskou říkanku. Skákaly kolem princezny v kruhu a hlasitě se smáli. Princezna se zasmála a řekla „Když tu na mě chvilku počkáte, tak vám ukážu něco, co jste ještě neviděli! ". Děti přikývli a udělali průchod z kruhu, kterým princezna prošla a pokračovala dál v cestě k chatrči. Těsně u dveří už stará elfka otevřela před princeznou dveře a s úsměvem od ucha k uchu ji zvala rukou dál. Princezna vešla do stísněné místnosti, všude byli pověšeny květy rostlin, které ani sama neznala. Vůně ze všech květů dohromady byla cítit jako právě rozkvétající Hyrwasský les. „Nesu ti Ronwyu stařenko. Uděláš mi z ní ten lék pro mého otce prosím?" zeptala se princezna. „To víš, že udělám, polož mi ji támhle na stůl a stav se pro hotový lék před setměním" pousmála se stařenka a šla k poličce pro mystičky s různými oleji. „Děkuji ti, stavím se. A nechybí ti nic? Jídlo, pití ? Nějaké kožešiny ? " zeptala se princezna. Stařenka se znovu pousmála a odpověděla „Ne, děkuji, všeho mám dostatek". „Dobrá tedy, naschledanou stařenko." se šťastným výrazem ve tváři řekla princezna a odešla ven z chatrče za dětmi, které čekali u cesty. Princezna mávla rukou ve znaku abyji děti následovali. Děti se rozutekly za princeznou se zvědavými obličeji. Princezna je zavedla k věznici, vedle které byla pod malým přístřeškem klec, překrytá plachtou. Děti se shromáždili okolo klece a princezna si stoupla přímo k ní. „Hlavně se ho nelekněte! A moc se k němu nepřibližujte!" Pohrozila princezna a odkrila plachtu. V kleci seděl malý Roryn, vystrašený a vyhladovělí. „Co je to?" zeptal se s obavami mladý elfský chlapec a princezna v zápětí odpovídá „Je to Roryn jménem Lurp! Našla sem ho před nedávnem v Hyrwasských lesích." . Děti se pomalu a zvědavě přibližovali k Lurpovi. „Kšá! Elfský trpaslíci!" vykřikl z ničeho nic Lurp a začal vrčet. Děti se hrozně polekali a utekli o hodně dál od Roryna. Princezna se zamračila a řekla Rorynovi „Tak tohle ne! Za trest ti jídlo donesu až po setmění! A nechám tě přikrytého plachtou ! Ať se tu třeba uvaříš ! ". Hned co to dořekla, přikryla Rorynovu klec a podívala se na vystrašené děti, které svyžnějším krokem odcházeli pryč. Princezna zesmutněla. „Pusť mě! Nic sem ti neudělal! Tak mě nech jít! " křičel rozzlobený Lurp pod plachtou a třásl s celou klecí. „Pustím tě, až po tom, co si s tebou pořádně promluvím! A to bude dnes večer ! Tak se připrav, mám na tebe totiž spoustu otázek" řekla princezna a rozzlobeně odešla po úzké cestě mířící k náměstí.