Teprve na obědě jsem ho viděla ve frontě, rozběhla jsem se za ním a chtěla ho obejmout, ale jeho rekci jsem nečekala. Odstrčil mě odemně a vpálil mi pravdu přímo do očí...
,,Ajéje, Mia ve své plné síle. Kdy konečně pochopíš, že jsem si z tebe celou tu dobu dělal srandu? Jseš jen ubohá holka se kterou bych nechtěl nic mít. Raději zmiz!'' řekl Max a já nechápavě na něj civěla. ,,C-Co-Cože?'' vysoukala jsem ze sebe a celá jejich parta se začla smát až na Maxe. ,,Snad si slyšela nebo ne?'' odpověděl mi jeden z jejich skupiny. Ještě naposledy jsem se koukla na Maxe a rozběhla se z jídelny rovnou pryč ze školy.
Běžela jsem dlouho a zastavila jsem se teprve u útesu. Normálně se bojím výšek, ale teď jako kdybych všechen svůj strach vytěsnila a cítila jen tu bolest, kterou mi způsobil člověk ke kterému jsem začala něco cítit. Vytáhla jsem mobil a napsala mamce krátkou sms: ahoj mami, mm jak se máš?? Mám tě moc ráda mami a děkuju, že jsi tu pro mě vždy byla:) odeslala jsem to a začala uvažovat o skoku dolů do moře. Bylo to hodně vysoký a tak bylo pravděpodobný, že by to byla rychlá smrt, ale něco mi říkalo ať neskáču a vzchopím se. Pomalu jsem si stoupla a nechala si jemně laskat vítrem ve vlasech. V tu chvíli jsem byla rozhodnuta...
ČTEŠ
Luck cz/sk
RandomJako skoro každý teeneger tak i Mia tráví své odpoledne na Facebooku s hlasitou hudbou a depkou ze života, ale ozve se upozornění na žádost o přátelství, to není tak zvláštní, ale přece něčím je to vyjímečný...
