Luck cz/sk

Třetí kapitola

Po pár minutách přišla konečně mamka z práce, byla unavenější než nikdy jindy. ,,Mami, ty teda vypadáš. Běž si lehnout vzbudím tě na večeři!''...

Hned jak bouchli dveře od mamčinýho pokoje, začala jsem s vařením. Otevřela jsem ledničku, ale nic tam nebylo. ,,Možná bych furt nemusela vyžírat ledničku.'' Pomyslela jsem si a mířila ke dveřím, vzala jsem si bundu, udělala culík a vyrazila do obchodu. Cestou jsem přemýšlela co bych tak mohla udělat, ale jedijý rychlý a zdravý jídlo mě napadl salát s kuřecím masem. Málem jsem začala slintat nad tou představou.

Vešla jsem do obchodu, vzala košík do ruky a namířila jsem si to k zelenině. Nakoupila jsem něco málo do ledničky a šla směrem k ledničce, ale všimla jsem si menší skupinky kluků co si mě prohlížejí a smějí se. Schválně jsem šla kolem nich a řekla ,,Bacha ať ti ten prst neupadne.'' Asi jsem jim dala další důvod proč se mi smát, ale co už. Slyšela jsem jen v dálce jak se mě jeden kluk zastává, neměla jsem sílu se otočit, protože i přes moje ubrečený oči bych ho asi s námahou viděla. Zaplatila jsem a raději se rychlou chůzí vydala domů.

,,Hej, počkej!'' slyšela jsem zamnou nějaký chlapecký hlas. Nevěděla jsem jestli myslí mě, ale i tak jsem se otočila a zstavila. Moc jsem mu do tváře neviděla, když běžel. Těsně předemnou se zastavil, sundal kapuci a já teprve v tom momentě poznala kdo to je...
,,Ahoj já jsem Max, ten cizinec. Chci se ti omluvit za kluky. Jsou hloupý...!'' ,,Ani ty nevypadáš nijak rozumně, jinak by ses ani s takovýma nezahazoval!'' A dala jsem se zase do chůze. ,,Ale tak počkej, nebuď tak zlá!'' řekl. Nijak jsem nereagovala a raději jsem zrychlila. ,,Proč mi to tak lidi komplikují? Proč mě nenechají být? To jim za to stojím?'' moje otázky, ale zůstali bez odpovědi.

Konečně jsem stála před domem, zaštrachala jsem v kapse od bundy pro klíče, odrmkla a bouchla dveřmi, ale pak mi došlo, že mamka spí tak jsem se snažila být potichu. Vyložila jsem nákup na stůl a začala umývat salát, nakrájela jsem si zeleninu a kuřecí maso, který trochu orestovala na pánvičce. Uvařila jsem si těstovina a vše jsem smíchala dohtomady. Uložila do ledničky a koukla na hodiny: ,,No bezva, teprve 5 hodin.''

Vyšla jsem schody a nakoukla do máminýho pokoje, ještě stále spala. Sedla jsem si před pokoj a sesunula se na zem. Chrozně mi chybí ty časy, kdy jsme byli s bratrem malý a měli jsme celou rodinu pohromady. Zase se mi vrhly do očí slzy. ,,Achjo, kam se poděly ty časy?'' A najednou se mi vryla do mozku, vzpomínka z tátovýho pohřbu. Vlastně já tam nebyla, nechtěla jsem. Vyčítám si to do teď, ale já na to neměla sílu. Celý ten den mě přemohl a já usla před pokojem.

,,Mio? Pojď si lehnout do pokoje!'' řekla máma a já se poslušně přesunula do svého pokoje. Ani nevím kolik bylo hodin, ale usla jsem brzo. Probudilo mě až pípání budíku...
Tak první seznámení s Maxem je za námi, tento příběh, ale zdaleka nekončí a čeká nás ještě dost parných chvil.
Jestli se ti tato část líbila, určitě tady zanechej like nebo komentář, udělá mi to velkou radost :3