Vánoční kouličky

Současnost

V obývacím pokoji Anastázie se tyčil obrovský téměř dvoumetrový vánoční stromek, jímž se téměř s nadpozemským zalíbením kochala. Vánoční atmosféru milovala a nemohla se dočkat, až ozdobí poprvé v životě svůj vánoční stromek. Po pokoji se linula citronová vůně z jehličí jedle, kterou si pro tento rok vybrala. V průběhu podzimu pečlivě vybírala ručně vyráběné vánoční ozdoby, které budou zdobit její vánoční potěšení a stříbrnou třpytivou špici, jenž bude korunovat už tak překrásnou figuru stromku.

Na notebooku si pustila notoricky známé vánoční hity, radostně si pobrukovala koledy a chystala při tom hromadu krabic s vánočními dekoracemi. Takřka posvátně přidělávala háčky na koule a jednu po druhé si připravila na malý konferenční stolek bílé barvy. Anastázie uchopila první kouličku modré barvy se zářivými sněhovými vločkami.

Na sobě měla vánoční tričko se třemi malými stromečky a nápisem Merry Christmas, protiskluzové červené ponožky se sobem a chlupaté hřejivé bačkory se severským motivem. S kuličkou v ruce připomínala vánočního skřítka. Na jídelním stole měla připravené svařené víno, které jí neodmyslitelně patřilo k Vánocům a po pokoji se linula nejen citronová vůně, ale i vůně typicky vánočního koření jako je hřebíček a badyán. Do druhé ruky popadla hrneček z Innsbrucku s motivem vánočního městečka a Alp, a poté pomalu usrkla horký nápoj. Chuť svařáku jí potěšila jazýček a alkohol ji zahřál po těle. Ano, jsou to dokonalé Vánoce, pomyslela si. Otočila se zpět ke stromečku, přistoupila k němu blíže a pověsila první kouličku na stromek. V tom momentě, kdy věšela ozdůbku, se jí v mysli objevila z čistého nebe vzpomínka na Vánoce, jež se odehrávaly čtyři roky zpátky. Její úsměv najednou zmrzl a změnil se jí výraz v obličeji. Z jejích velkých hnědých laskavých očí se jí linuly krokodýlí slzičky. Dívala se prázdným výrazem na kouličku, v níž se odrážely její plavé vlasy a povzdechla si. Život je tak pomíjivý.

1. Vánoční koule 

Několik dní před Vánoci Anastázie trávila kouzelný zimní čas s její nejbližší rodinou na chalupě, která patřila její babičce. Chaloupka byla tuze krásná, připomínala chaloupku z pohádky, jež byla natáčená ve skanzenu. Chaloupka se nacházela na kraji vesnice, lišky tam pomalu dávaly dobrou noc. Za chaloupkou byl husánek, kterému se tak již od pradávna říkalo, jelikož tam kdysi její praprapraděd choval husy a ze kterého byl výhled na nedaleký les, jenž byl v tomto období obklopen mrazivou, hustou, neproniknutelnou mlhou. Před chaloupkou byl dvoreček, z něhož byl magický výhled na rybník, nad nímž se ozývala šelest vrbových větví ojíněných mrazem. Anastázie překypovala útlocitností, výjevy krajiny jí vždy zasahovaly její duši. „Vítám tě Stázi, už si tu u nás dlouho nebyla, pojď honem dál, ať nám tady nezmrzneš. Topím v kamnech jako o život, letošní mrazíky jsou docela znát", přivítala vlídně babička Anastázii. Anastázie se nenechala pobízet a zaplula do malé světničky. Kamna fajrovaly a dřevo v kamnech romanticky praskalo. Praskot dřeva Anastázii lahodil uchu, v teple, které sálalo od kamen, pomalu usínala.

„Tak co, Stázi, o co sis letos napsala Ježíškovi?", zeptala se babička.

Anastázie byla zamyšlená do sebe.

„No tak, Stázi, kde zase lítáš? Babička se tě na něco ptala. To víš babi, Stázina nám dospívá, ji už nezajímáme, ta má teď jiné starosti", upozornila ji maminka a odpověděla za ní babičce. Anastázie se probrala z myšlenek, nesnášela, když někdo odpovídal za ní.

„Ale no tak, mami, to přece není pravda, jenom mě tady to teplo uspává. Ptala ses babi na Ježíška? Už jsem přece velká, dopisy mu neposílám, ale kdyby mě přece jenom slyšel, tak by se mi docela líbil ten nový iPhone. Hodil by se mi i nový notebook, Klára od nás ze třídy ho má také dostat letos k Vánocům."