Bílá Místnost

Druhá kapitola

Omlouvám se že další kapitolu vydávám až teď byla jsem na dovolené a v tom hotelu byla strašně blbá WiFi k tomu všemu nemám chvilku klidu protože přijely moji otravní bratranci.
Takže prosím omluvte mě že tuto kapitolu vydávám až teď. Přeji hezké čtení.
Váš citronovnik

Dnes jsem vstal zase dřív a šel jsem se umýt a převlíknout vzal jsem si můj oblíbený červený doma pletený svetr a šedé tepláky  protože bylo venku chladněji taky se není čemu divit protože  začíná podzim ale venku je pořád ještě docela teplo když jsem vycházel z pokoje tak mi něco nebo někdo skočil na záda a kdo jiný by to byl než Dilan a řekl Hádej co mi poslaly mamky?
Já jsem mu odpověděl No nevím
s ním pořád na zádech. Dilan řekl lístky a peníze do lunaparku (bydlím ve vesnici která ale byla město ale já a rodiče jsme se sem přestěhovaly až 2 roky potom co se z tohohle stala vesnice proto je tady hromada opuštěných a schátralích staveb a taky ten lunapark který stále nezavřeli ale je docela daleko protože má tato vesnice rozlohu jako město ale obyvatel jako ve vesnici sem jsme se přistěhovaly když mi bylo 8 a mé sestře 4 náš byt byl už pro nás malý a rodiče se chtěly přestěhovat někam kde není moc velký ruch když mi bylo 12 začal jsem prozkoumávat ty opuštěné budovy v mých 13 jsem se naučil odemykat zámky za pomoci kancelářských sponek takže se už dávno dostanu i do zamknutých budov prozkoumávání opuštěných budov mě baví takže jsem se těšil že při cestě do lunaparku něco prozkoumáme protože jsem všechny budovy ještě neprozkoumal myslím že jich tu je tak 300 možná i víc).Dilan mi slezl ze zad a šel se umýt a převlíknout vzal si černou mikinu s kapucí a černé tepláky já jsem si později po snídani taky radši vzal svoji černou mikinu s kapucí a můj tmavě fialový batoh a oba dva jsme si vzaly maski já mám masku komedie a Dilan má masku vážných her (tyhle masky jsme našli ve starém divadle)
Ty Maski jsme si připly na můj  batoh
A vzaly jsme si baterky a další potřebné věci jako třeba lékárnička a peníze a ty lístky než jsme šli tak jsem ještě otevřel půdní okno aby mohl Wiliam ven nebo dovnitř když bude chtít.Tak jsme vyšli ven a rozhodly jsme prozkoumat tu budovu co je jenom 0,5 kilometru od lunaparku trvalo nám asi půl hodiny než jsme tam došli byla to docela velká budova připomínala nemocnici nebo nějaké sanatorium byla z venku  bílá teď už spíš šedá porostlá popínavými rostlinami a měla dvojité dveře byly zamknuté ale jak jsem je odemykal tak jsem uviděl v koutku svého oka stín ale neřešil jsem to a pokračoval jsem v odemykání nakonec se mi je povedlo odemknout ani ne za minutu a jak jsme vešli tak jsme viděly velkou halu s recepcí ještě s původním vybavením jako jsou sedačky a lustry a dokonce i nějaké plakáty byl jsem rád že to tady ještě nikdo ne vykradl koukal jsem se na Dilana a všiml jsem si že se na mě kouká s úsměvem na tváři a je stejně překvapený jako já. Řek jsem Dilanovy kam chce jít jako první a on řekl nahodit pojistky děsí mě to tu.
Trochu mě to překvapilo protože Dilan se nikdy tmy nebojí ale souhlasil jsem s ním tak že jsme šli hledat jestli nenajdeme  to co hledáme nejdříve jsme se šli kouknout na střechu protože tam nejčastěji bývá generátor elektřiny nebo pojistky měli jsme štěstí a byl tam generátor elektřiny takže Dilan nahodil elektřinu protože já se v tomhle moc nevyznám vyděl jsem že je Dilan překvapený zeptal jsem se ho co tě tak překvapilo? A on odpověděl ten generátor je úplně neponičený a to my připadá divný. Řekl jsem mu ať to neřeší a jde ve čtvrtém patře  jsme našli v skoro každém pokoji postel s matrací a skoro neponičené koupelny  až na 2 pokoje kde byly stoly s točícími židlemi a v tomhle patře fungovala všechna světla. Ve čtvrtém  patře nebylo nic zvláštního tak jsme šli do třetího patra tam to bylo stejné až na jednu ordinaci kde byly dokonce složky pacientů řekl jsem si že bychom je mohly potom doma projít tak jsem je všechny vzal do batohu (ten batoh je fakt obří takže se tam všechny vlezli) potom jsme šli do druhého patra tam to bylo úplně stejné jako ve čtvrtém patře až na společenskou místnost.V první patře byly tři  ordinace a pokoje. Nakonec jsme se dostali do přízemí kde byla jídelna se stoly a docela hodně poničená kuchyně a ještě tam byly operační sály to nás oba  trochu vyděsilo také tam byly kanceláře . Po chvíli prozkoumávání přízemí mě Dilan zavolal že něco našel , našel schody které vedly o něco níž vedly do kotelny kde byla šachovnice a deska na komunikování s duchy a tak jsme si řekly že zkusíme jestli tu někdo s náma není , zeptali jsme se je tady s náma někdo odpověď byla ANO ten duch s kterým jsme komunikovali se jmenoval Adrian a tak jsme pokračovali v komunikaci zeptali jsme se ho v kolika letech ho potkala smrt odpověděl že v jeho 18 prozradil nám že toto byla nemocnice přímo pro pacienty kteří trpěli jednou nemocí na kterou neexistoval lék a on byl jedním z těch pacientů ale že neumřel přirozenou smrtí  že se oběsil kvůli nešťastné lásce neřekl nám do koho se zamiloval ani jakou nemocí pacienti této nemocnice trpěly takže jsme se s Dilanem vydaly po schodech ještě hlouběji a tam byla márnice vyděl jsem že Dylan je trochu vyděšenej tak jsem mu řekl že tam nemusíme chodit on souhlasil tak jsme vyšli s toho sanatoria a šli jsme do toho lunaparku v lunaparku jsme si koupili černou cukrovkou vatu a Dilan mi vystřelil plyšáka  fialového králíka s cilindrem a potom jsme šli na horskou dráhu a na řetízkový kolotoč a potom jsme si daly turecký med a pak jsme byly ještě na pavoukovi (to je taková atrakce na které se to s vámi točí dopředu a dozadu a je to supr) Doma jsem si dal sprchu převlíkl jsem se do pižama a šel si lehnout Dilan se převlíkl dřív tak už ležel v posteli podemnou (nechal jsem si poschoďovou postel s doby kdy jsem měl pokoj se sestrou protože jsem měl tu poschoďovku rád)
Asi ve tři hodiny ráno jsem se vzbudil protože se mi zdála noční můra ale jak jsem se probouzel tak jsem spadl z horní postele a spadl na zem a ta rána jak jsem dopadl na zem vzbudila Dilana který se lekl a zeptal se mě rozespale jestli jsem v poho byl jsem vyděšený ale jinak jsem byl v poho takže jsem jenom kývl hlavou že jo ale nechtěl jsem spát sám (já vím že je to směšné) proto jsem se Dilana zeptal jestli můžu spát s ním Dilana to překvapilo ale usmál se a řekl že klidně že mu to nebude vůbec vadit tak jsem si lehl k Dilanovy a usl jsem v jeho náruči.

Za to že jsem se zpozdila s touhle kapitolou tak ji máte delší
Kdo je podle vás na tom obrázku?
Váš Citronovnik :3