Mělo se to stát? (Nik Tendo FF)

11. - S tebou si to vyříkám potom Dominiku

Vzbudila jsem se nahá v objetí Dominika. Měla jsem okno. Poslední, co si pamatuju, byl ten jeden z několika panáků Havany, po kterým jsem si nepamatovala nic a pak něco s Dominikem. Bolí mě hlava. Je mi špatně. Rychle jsem se zvedla a utíkala do koupelny, kde jsem aspoň část žaludku vyprázdnila. Poté jsem se zvedla ze země u záchoda, a šla jsem do ložnice. Vzala jsem si čisté tanga, a oblékla si je. Když jsem si vybírala triko, Dominik mi ze zadu zvedl ruce, a oblékl mi jeho triko, které jsem měla jak maxi šaty. Když jsem se na něj podívala, měl už na sobě boxerky, a v tváři byl taky celý zelený. Následně odešel na záchod, ze kterého šly zvuky, jak před chvílí ze mě.
"Ale záchod si na dnešek zabírám já." řeknu mu když vychází z koupelny.
"A do čeho mám grcat já? Na zem?" zeptá se nasraně, a já mu podám lavor. Najednou někdo zaklepal na dveře. Dominik šel otevřít, a já mezitím našla prášky na hlavu a nevolnost.
"Kurva Viky tys to včera pěkně přehnala." řekne zcela střízliví Jakub a rozvalí se na gauči.
"No to jo." ušklíbne se Dominik, a vezme si prášky.
"Ty drž hubu. A s tebou si to vyříkám potom Dominiku." ukážu prvně na Jakuba, a pak na Dominika.
"Vyříkáš co?" zeptá se Dominik zmateně.
"Neříkej, že nejseš zvyklej na chlast, a že si nic ze včerejška nepamatuješ." odpovím.
"Právě že si toho pamatuju víc než dost, takže nevím, na co přesně narážíš." řekne Dominik. Na to mu nic neřeknu, a jdu si do ložnice pro deku, kterou si dám k záchodu, jelikož u něj dnes pravděpodobně strávím hodně času.

-

"Ti podržim vlasy." řekne Jakub ve dveřích od koupelny, které následně zavře. Sundá si mikinu, položí mobil na zem, sedne si ke mně na deku ze zadu, a chytne mi vlasy. Já následně nechám mé tělo vyprázdnit už po několikráté můj žaludek, a Kuba mě hladí po zádech.
"Jak je na tom Nik?" zeptám se Kuby.
"Už je v pohodě. Však víš, on je na to zvyklej, takže už je v pohodě." odpoví.
"Za to ty jsi na tom výrazně hůř. Nechceš si jít radši lehnout?" zeptá se mě.
"Ne, jsem v pohodě." odpovím.

-

(Ve studiu)
"Viky, pojď sem." řekne Nik, a já jdu do jeho pokoje ve studiu.
"No?" zeptám se, a zavřu od pokoje dveře.
"Chtěla sis něco vyříkat ne?" zeptá se, přistoupí až moc blízko, chytne mě za pas, a nakloní se ke mně. Natáhnu se k jeho rtům.
"Jo, dík za připomenutí." řeknu, a jdu si sednout na jeho postel.
"Takže." chci něco říct ale Nik mě přeruší.
"Když jsem ti to připomenul, můžu mít otázku?" zeptá se.
"No, dobře no." uznám, a čekám na otázku.
"Bereš prášky?" zeptá se.
"No, beru hodně prášků. Který máš na mysli?" zeptám se ho já.
"Takový, abych nebyl fotr, chápeš." upřesní.
"Jo, eh, tak ty neberu." odpovím mu na hlavní otázku.
"Kurva." špitne pro sebe a zoufale si prohrábne vlasy.
"Ale klid, můžu tě uklidnit, že ty fotr 100% nebudeš, a já matka taky 100% nebudu." snažím se ho uklidnit.
"Jo? Kde bereš tu jistotu?" zvýší na mě hlas.
"Příště by to šlo říct míň agresivněji, ale dobře. Nemluví se mi o tom snadno, abys věděl. Jednoduše řečeno, kdysi jsem dopustila něco hrozného, a kvůli tomu je naprosto vyloučené, že bych někdy mohla mít vlastní děcko." řeknu mu a jemně vykulí oči.
"Jakože, fakt nikdy?" zeptá se.
"No, fakt nikdy." odpovím.
"Řekneš mi o tom někdy víc?" zeptá se.
"Někdy možná." odpovím.
"No, každopádně zpět k vyříkávání. Mám pro tebe návrh." říkám mu.
"A jéje. Povidej." řekne.
"Stalo se to, víme to, ale nikdo jiný to vědět nemusí. Bude to mezi náma, a nebude se to opakovat." řeknu a chvíli se vlády ujme ticho.
"Takže si to pamatuješ?" zeptá se Nik.
"Jo." odpovím.
"A upřímně, líbilo se ti to?" zeptá se.
"Jo, nebylo to špatný." řeknu.
"A nechtěla bys to se mnou zkusit?" zeptá se.
"Domi to nejde. Každej máme co se týče vztahu jiný priority, a asi by to nebylo dobrý když teď spolu budem v podstatě kolegové." odpovím.
"A co kdyby jsme si to nechali pro sebe? Je mi to fakt trapný to říkat jelikož jsem to žádné nemohl říct, ale fakt se mi líbíš a jsi neskutečnej andílek a vím že to říkám fakt debilně ale miluju tě. Za ten skoro rok jsme toho spolu tolik prožili a já nějak cítím že prostě k sobě patříme. Navíc, za zkoušku nic nedáme." dořekne svoji slohovku a já nevím co na to říct.

Čekejte na další díl, páčko <3