Mělo se to stát? (Nik Tendo FF)

20. - To nemůže být pravda

Jakub sejde ze schodů.
"Jsi v pohodě?" zeptá se s psíma očima.
"A ty?" zařvu.
"Neříkej, že se ti to nelíbilo." odsekne namyšleně.
"A tobě by se kurva líbilo kdyby jsi byl jedinej kluk ve skupině holek s tím že nejlepší kámoška tvé přítelkyně by tě opíchala?" řvu.
"Víš co, seber se a vypadni. Nemám na tebe vůbec náladu. Vypadni hned." řekne a odejde zpět nahoru. Co to je za člověka? Kdyby si to nepamatoval tak bych na to zapomněla taky, ale toto bylo moc. Navíc to je, nebo byl, můj nejlepší kámoš a najednou se náš vztah otočil o 180°. Vyběhla jsem nahoru, vtrhla do ložnice, vzala kabelku a ignorující všechny jeho urážlivé a sprosté kecy jsem vystřelila z bytu. Sedla jsem si na schody do velkého paneláku. Co teď jako chci dělat? Mám koule na to se Nikovi podívat do očí? Mám koule se podívat do očí celému labelu? Mám koule na to žít s faktem že jsem podvedla svého přítele? Po chvilce se zvedám a jdu do mého bytu. Potřebuju tam uklidit a mohla bych přijít na jiné myšlenky ikdyž to bude těžké.

-

"Domino is calling..." objeví se na mém displeji a z gauče se natahuji ke stolku pro mobil. Svírám jej v ruce a bojím se stisknout zelené tlačítko. Nakonec seberu všechnu odvahu a zmáčknu jej.
"Ahoj zlato." řeknu a trochu mi přeskočí hlas.
"Dobré ráno bibi, nechceš dojít ke mně?" ozve se Dominik.
"Nemám náladu, ale ty ke mně klidně dojdi." reaguji na jeho nabídku.
"Dobře, za chvilku jsem tam." řekne a ukončí hovor. Jestli jsem fakt něco nechtěla tak toto. Řešit jak říct jednomu že jsem prcala s druhým. Ale to je život.

-

"Ahoj puso." řekne Dominik hned jak mu otevřu a políbí mě.
"Čau." odseknu.
"Děje se něco?" zeptá se hned ustrašeně.
"No, stalo se něco." jdu hned s kůží na trh.
"Copak?" ptá se a oba si sedneme na gauč.
"Včera."
"No?"
"Včera si mi napsal že k Jakubovi dojdeš. Jenomže jsem do té doby usnula a najednou mě ze spánku vytrhl hlas. Ten hlas mě i dost ošukal a pak jak si ráno napsal omluvu že jsi nedošel a.." nebyla jsem schopná toto vyprávění ukončit protože jsem o tom nechtěla mluvit a ani jsem nevěděla jak o tom mluvit. Začali mi slzet oči a Dominik poznal že mluvit nedokážu.
"To si ze mě snad děláš prdel." řekl hned nasraně. V tom jsem propukla v hysterický pláč.
"Mě by v životě nenapadlo že by mě dobrej kamarád uprostřed noci v podstatě znásilnil. Navíc tvůj nejlepší kamarád." křičela jsem v průběhu pláče. Dominikovi přešel výraz z nasranosti do lítosti a smutku.
"Neplakej." řekl a vzal mě do objetí ve kterém mě silně držel a utišoval mě zatímco jsem brečela.
"Chceš to řešit s fízlama?" zeptal se jak jsem se trochu uklidnila.
"Ne, nejsem piča." odpověděla jsem.
"Mám si to s ním vyřešit já jako chlap s chlapem?" zeptal se následně.
"Ne, nech to být, nechci ho omlouvat a extrémně se mi zhnusil, ale byl strašně nalitej takže asi ani moc dobře nevěděl proč to dělá." odpověděla jsem.

Enjoy.