NEJISTÁ

1.

Takový nepříjemný pocit v žaludku neměla už dlouho. Jakmile odhodila telefon do měkké deky na její posteli, velké kapky slz se jí nahrnuly do očí. Ty na nic nečekaly a začaly se pomaličku klouzat po rudých tvářích, až se z obličeje vytratily a dopadly do bavlněného trička, které je okamžitě spolklo. Erika už dlouhou dobu věděla, že se něco děje. Že to nebyla jen jakási nejistota a opravdu je něco špatně. Stále ale doufala v to, že se jedná o pouhou naivitu. Bohužel tomu tak nebylo.

Hned si lehla do postele ke svému telefonu, který se okamžitě rozsvítil. Zpráva od Filipa. Nepřišla pouze jedna, ale během minuty přišlo tolik zpráv, že jí telefon blikal jako světýlka na vánočním stromečku. I když v hloubi duši doufala aspoň v nějaké rozumné vysvětlení, věděla, že takový podraz nikdy odčinit už nelze. Některé počiny jsou neospravedlnitelné. Stále v sobě měla velmi nepříjemný pocit. Jako by se její srdce rozpadlo na milion malých částeček, které by už nikdo nedokázal dát znovu dohromady. Filipovy zprávy samozřejmě přečetla, ale na ani jednu neodpověděla. Celé tělo se jí chvělo. Možná nenávistí a vztekem, možná jen pocitem, že už je mezi nimi nadobro konec. To si ale Erika v tu chvíli nepřála. Nedokázala si to ani sobě přiznat. Po chvíli telefon zavibroval. Už nešlo o pouhé zprávy, ale Filip se Erice snažil dovolat, aby jí to tedy nakonec opravdu svými slovy objasnit. Mohla mu ale věřit?

Hned napoprvé to nezvedla. Hovor schválně položila a telefonu se už nevěnovala. Filip měl i při druhém a třetím pokusu smůlu. Další byl už ale úspěšnější. Erika věděla, že se jejich konverzaci stejně nevyhne. Kdyby ho ignorovala trochu déle, věděla, že by k ní přijel až domů. A zrovna v tuto chvíli ho vidět vůbec nechtěla. Předtím, než telefon zvedla, si připravovala jednoduchou frázi. V hlavě si ji neustále opakovala, aby to nepokazila. Ale když uslyšela jeho hlas, nedokázala ze sebe vypustit ani hlásku. Navíc ji Filip k žádnému slovu ani nepustil, protože začal svůj nekonečný monolog o tom, jakou udělal obrovskou chybu. Nic to neznamenalo. Myslel při tom jen na Eriku. Byl opilý. Nechtěl jí ublížit, ale prostě se tak stalo. Nevěděl, co dělá. Bylo to jen jednou. A pořád dokola. Erika takhle moc nikdy předtím neplakala.

Chodili spolu téměř tři roky, dali se dohromady během tanečních. Plachý Filip tehdy během pánské volenky vyzval k tanci právě Eriku. Erika pak během dámské vyzvala k tanci jeho. Znali se sice už z gymplu, ale teprve tam si uvědomili, že je k sobě táhne jakési pouto. Zažili spolu krásné a důležité momenty. První vztah, první milování, první láska. S tím se ale také pojily občasné hádky. Nešlo ovšem o nic, co by je nějak vykolejilo. Veškeré problémy uměli vyřešit a poprat se s nimi tak, aby jim už v budoucnu nedělaly další starosti. Kamarádi je považovali za naprosto dokonalou dvojičku. Všichni, včetně Eriky a Filipa, věřili, že je to láska na celý život.

Proto byla Erika osmnáctý den šestého měsíce naprosto zničená. Kdo by taky čekal, že jí její milovaný udělá něco tak otřesného. I když to rozhodně nebyla její chyba, v tu chvíli začala přemýšlet nad věcmi, které ji nikdy nenapadly. Vždy se s ním milována, dávala mu všechno. Především mu věnovala i kus sebe. Nepřehlédla ale něco? Že by byla láskou zaslepena natolik, aby si nevšimla, jak mezi nimi postupně vášnivý plamínek vyhořívá? Měla celou noc nad tím přemýšlet. Po tom, co to Filipovi položila, protože přeci nebude poslouchat jeho hloupé lži, zhasla lampičku a schoulená v klubíčku se snažila bolest zaspat. To nebylo ovšem tak jednoduché. Ještě ten večer z ní vyprchaly na dlouhou dobu poslední zbytečky radosti.

~

Všechno se teď mělo změnit. Především pro Eriku, která dobalila poslední kufr s nezbytnostmi a odnesla jej do auta, kde na ni čekal táta. Začínal podzim, proto se ráno oblékla do příjemného svetru, který už od března ležel ve skříni bez jakéhokoliv povšimnutí. I když září teprve začínalo, teploty klesly o pár stupňů více než tomu bylo minulý rok. Erice ale pochmurnější počasí nevadilo. Podzim milovala. A to nejen kvůli huňatým teplým svetrům, barevnému listí nebo horké čokoládě (kávu nesnášela), kterou si kupovala každou pondělí a středu ráno, ale především kvůli škole, kam se vždy prvního září vždy těšila. Tím se lišila od svých vrstevníků, kteří často do školy chodili s pocitem úzkosti.